Smlouva o Vypořádání. Proveďte repost. Лим Ворд

      Výnosy ROC:

      1. «Hrnek» – dary farníků, které se prováděly během a po službě. Nejsou považovány za hlavní zdroj příjmů, ale za cenu dobrého zaměstnání pro kněze (černé peníze).

      2. Prodej svíček – «Svíčka», asi 65% všech příjmů.

      3. «Zboží» – vše prodávané chrámovým obchodem kromě svíček – kostelní víno, ikony, knihy, ozdoby.

      4. «Trebs» – křest, pohřební služba, čtení pamětních poznámek a podobně.

      Navíc příjmy ruské pravoslavné církve zahrnují přímý příliv státu, velké dary od soukromých osob (často s důkladnou trestní minulostí) a také částky získané v důsledku «zpeněžení» různých druhů dávek.

      Co si přeje ROC, jsou k dispozici autorovi této knihy?

      Nejprve. Když vstoupím do nějakého chrámu ruské pravoslavné církve, nikdo mi tam na mě nevěnuje pozornost? Čtenář možná bude naplněn smíchem: «Jak to, kdo jste vy, hmm, autor …, že by vám někdo měl dávat pozor?». Odpovím: «Muž, který přišel k křesťanské církvi.» To už je docela hodně.

      …Pamatuji si čas první poloviny devadesátých let. Zahraniční pastýři si za účelem výkonu svých činností pronajímají kulturní domy, kina a paláce sportu. Byl jsem tam. U vchodu vám přátelské mladé dívky dávají Nový zákon, říkají «Hello» a úsměv. V hale přednášejí (nebo kázou), což je především sada lehkých sloganů a nabízejí, aby byli pokřtěni. V prvním případě se svátost koná ve vyhrazeném pokoji (v podstatě každý návštěvník, který se během představení stane protestantským křesťanem). Možnost (kino-koncertní sál «říjen») – vy, přímo v oblečení, jděte do nafukovacího bazénu, kde jste napojeni svatou vodou.

      Všechno to vypadá trochu naivní, dětinské, samozřejmě, ale jeho zrno je také tam. Přinejmenším se lidé usmívají, jsou si toho všimli, snaží se s nimi mluvit a přitahovat na jejich stranu (zcela zdarma). Vzniká myšlenka, že ano; po akci, poněkud připomínající zběsilost, se člověk opravdu mohl zúčastnit takového vidícího se církve. Jak to je v Americe? Přes víkend, lidé z celého města sejdou v aule chrámu (žádné kudrlinky), diskutovat o věci s sebou, a pastor, nechte si poradit a zajistit, aby závažné závěry pro budoucnost. Kněz je mimochodem zvolený. Z počtu farníků. Jednoduše jste dobrý křesťan. Za komplexní hierarchii a možná i zkorumpované schémata.

      Chci být v chrámu rozpoznán. Teď to není.

      Pokud samozřejmě nejste důležitým vládním úředníkem nebo se snažíte překonat depresi, je to autoritativní dárce.

      Druhé přání. Takže v křesťanské církvi můžete mluvit. Konkrétně je snadné komunikovat s farníky, kněžími, vyjadřovat otázky a poslouchat cenné rady. Vyhodnoťte činnost farního kněze. Vyhledejte finanční tok chrámu. Se svými vlastními očima vidíme, jak jsou dráhy prováděny – a možná i osobně, účastnit se jejich odchodu.

      Do chrámu měly oddělené kaple, sbor kaple, pro soukromou modlitbu a vyznání.

      Za třetí, pod závěsem: ano, tak bych snad přát, ve stáří, aby se přesunout na klášter nebo poustevnu, a proto, že se o mě dobře. Teoreticky je to možné i nyní (za předpokladu, že byt je darován a důchod je přesměrován). Ovšem životní podmínky za plot z kostela jsou příliš rigidní. Více než slova dobře informovaných lidí, než z médií, autor ví o hrubosti mnichů, nějakým druhem šikany ve vztahu k nováčkům a vše podobné. Krásný starý věk na tomto pozadí je jen stěží možný. The New Church, dejme tomu, nechat lidi (i obou pohlaví a různých náboženství) byl právě pěkné, i slavnostní, žít společně (i když s odděleným dobře vybavených pokojů – klášterní buňky), a to pouze jednou denně, jít v celkové dvouhodinovou modlitbu za dohodu. Doufat, že pro spásu své duše, a to i na téma násobení pozemské štěstí v jejich vlastní zemi, živých debat, dialogu s inspirovaným mládeže – dobrovolníků, do míry dobrovolně – zahradnictví – to by mělo být, aby církev sanatoriu v Rusku.

      …V druhé polovině 90. let, včetně podání «mainstreamu» pravoslavné církve, ruští úředníci komplikovat pravidla pro cizince pobývající v Rusku (a nejen náboženských vůdců). Od roku 2004 stoupá vstup a výstup, stejně jako pobyt cizinců v Rusku. Zákon ministerstva spravedlnosti Ruské federace z 03.03. 2009 «Postup registrace, otevření a uzavření zastoupení zahraničních náboženských organizací v Ruské federaci.» Již podle samotného jména, milí přátelé, víte, že je nemožné bojovat prostřednictvím IT. A proto se tvorba protestantských církví (tzv. «Denominace»), docela brzy, téměř nedostává k ničemu.

      Taková opatření se zvyšují… nedostatek «konkurence» poskytované «orgány» státu, autorita ROC? Pravděpodobně ne. Násilně drahá nebude. Podle autora pozorování mezi lidmi, jak to je škoda, postoj občanů k takzvanému. «Tradiční náboženství» (přesněji jeho organizace), neutrální nebo negativní. Často lidé, kteří se stále považují za věřící, neznají podstatu víry… v kostele existují, možná jednou za rok, při této příležitosti. Je nepříjemné poslouchat, někdy zastavit, docela hysterické pláče o «cizích (pro Rusko) bohů».

      A vy jste za to vinen, «církevní lidé».

      V červenci 2016 prezident Ruské federace podepisuje, předběžně zavádí tzv. «Zákon Yarovoy-Ozerova.» Jako «boj proti terorismu» (univerzální definice práv a svobod občanů) je zejména zakázáno provádět misijní činnost mimo určená místa, šířit víru a náboženské přesvědčení v médiích a na internetu. Dále je to slovo: «Pouze zástupci registrovaných organizací a skupin – nebo lidé, kteří s nimi uzavřeli oficiální dohodu – budou moci vykonávat misijní činnost. Každý misionář musí mít dokumenty s určitými informacemi, které potvrzují jeho příslušnost k jedné nebo jiné organizaci nebo skupině.»

      Zdá se, že Pravoslavná církev si nyní uvědomuje, že sama se postupně zaplétá do sítí šikovných zákonů státu. Situace klesá téměř na panování císaře Nera. Všechno nyní závisí výhradně na osobním, vousavým potvrzením chování ROC některým z pozemských knížat. Ale cokoliv, církev je téměř neschopná. Její konkurenti, nebo spíše přátelé a dokonce i bratři (i když mají poněkud odlišný pohled na svět), jsou odříznuty vlastním ROC. Opírají-li se o spolutvůrce náboženství po celé Zemi, aby představili mistrů silnou planetární jednotu křesťanů, ROC již není schopen.

      Na Ukrajině je postoj k křesťanskému náboženství možná víc zrádný než v Rusku. Lidé mají tendenci studovat Biblii (včetně Starého zákona, Tanakh), nestydí se, že se otevřeně uznávají jako věřící a pokud možno jdou na pouť. Současně je křesťanství víc než často výmluvou, když říká: «Podívej, jsme tak zvláštní, lepší než vy.» V době velmi komplikované spolupráce mezi Hetmanátem a Polskem ukrajinské křesťanství téměř nezměnilo činy kozáků a «civilistů» proti Polákům nebo Židům, které zajali. Takové události se objevily mnohem později, během druhé světové války («Volyn masakr»).

      Pokud je víra v moderní Ukrajinu určena