Stíny minulosti. Блейк Пирс

      Chloe zaslechla, jak se zabouchly dveře policejního auta. Věděla, že ten zvuk znamená, že je jejich otec opouští – a jak tušila, pravděpodobně už navždy.

      „Holky, jste v pořádku?“ zeptal se zase ten policista.

      Ani jedna z nich neodpověděla. Chloe stále myslela na tu krev na schodech, a jak se pomalu vsakuje do koberce. Na chvilku se otočila k Danielle a viděla, že její sestra zírá do země a na své nohy. Ani nemrkala. Chloe si říkala, že s ní není něco v pořádku. Možná měla Danielle možnost si prohlédnout to tělo více, možná viděla i to, odkud všechna ta krev vytékala.

      Tlustý policista se s z ničeho nic otočil a podíval nahoru na schody. Zatvářil se naštvaně a potichu nadával: „Ježiši, nemůžete s tím počkat? Ty holky jsou hned tady…“

      Za ním vynášeli z budovy černý pytel a nesli ho dolů po schodech. Bylo v něm to tělo. To, ze kterého vytekla všechna ta tmavá červená krev na koberec.

      Tělo jejich matky.

      „Holky?“ zeptal se policista. „Nechce si některá z vás o tom promluvit se mnou?“

      Ale Chloe se nechtěla bavit.

      O chvíli později přijelo známé auto a zaparkovalo za jedním z policejních aut, které tu ještě stálo. Tlustý policista se je přestal snažit nutit do rozhovoru a Chloe věděla, že tam s nimi stál, jen aby se necítily osaměle.

      Vedle Chloe, Danielle poprvé promluvila od chvíle, kdy vyšly z předních dveří bytu.

      „Babi,“ řekla Danielle.

      Povědomé auto, které zrovna dorazilo, patřilo jejich babičce. Ta vystoupila z auta, tak rychle, jak to jen šlo. Chloe si všimla, že jí po tváři tečou slzy.

      I na své tváři cítila, jak se pomalu kutálí slza. Měla pocit, jako by se v ní něco zlomilo.

      „Vaše babička je tady,“ řekl policista. V jeho hlase byla slyšet úleva, asi byl rád, že se jich konečně zbaví.

      „Holky,“ řekla babička, a bylo to to jediné, co dokázala říct, jak k nim šla nahoru po schodech. Poté se už naplno rozplakala a objala své dvě vnučky.

      Je to zvláštní, ale bylo to právě tohle obětí, které Chloe uvízlo v paměti.

      Ten pohled na krev se z jejích vzpomínek postupně vytratil. Na toho tlustého policistu zapomněla už za pár týdnů a stejně tak i na celé to zatčení.

      Ale tohle zvláštní obětí si Chloe pamatovala po zbytek života.

      A také na ten pocit, který cítila, jako by se něco rozbilo a sesypalo.

      Opravdu jejich otec zabil jejich matku?

      KAPITOLA PRVNÍ

      O 17 let později