Mylná Představa. Owen Jones
Traductora:
1 Dita Drahovzalová
Copyright © 2021 Owen Jones
Mylná představa
Páté vydání
Napsal Owen Jones
Z anglického originálu The Misconception
přeložila Dita Drahovzalová
Vydalo nakladatelství
Megan Publishing Services
https://meganthemisconception.com
Právo Owena Jonese být považován za autora tohoto díla bylo uplatněno v souladu s články 77 a 78 zákona o právu autorském a o právech k průmyslovým vzorům a patentům z roku 1988. Bylo uplatněno morální právo autora.
Postavy a události v tomto literárním díle jsou buďto výplodem autorovy fantazie, nebo jsou použity zcela fiktivně. Některá místa mohou existovat, události jsou však zcela smyšlené.
Kontakt na autora:
http://facebook.com/angunjones
http://twitter.com/owen_author
Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje s prémiovými
informacemi o knihách a dílech Owena Jonese zadáním
své e-mailové adresy na následujícím odkazu:
http://meganthemisconception.com
Další povídky ze stejné série:
Série o Megan
Duchovní průvodce, duch tygřice a jedna strašlivá matka!
Mylná představa
Megan slaví třinácté narozeniny
Megan na školním výletě
Megan dělá zkoušky ve škole
Megan má následovníky
Megan a ztracený kocourek
Megan a paní starostka
Megan je terčem posměchu
Megan a návštěva prarodičů
Megan a nemoc jejího otce
Megan jede na prázdniny
Megan a zloděj
Megan a cyklista
Megan a stará dáma
Megan vytváří zahradu
Megan jede do zoo
Megan jde na túru
Megan a kulinářská soutěž
Megan jezdí na koni
Megan na jachtě
Megan na karnevalu
Megan o Vánocích
1 VĚNOVÁNÍ
Toto vydání věnuji své ženě Pranom Jones za to, že mi v maximální
míře usnadňuje život a skvěle se jí to daří, a svým rodičům Colinovi a Marion za úžasnou výchovu, kterou dali mně a mým bratrům.
Karma každému oplatí stejnou mincí.
1 PODĚKOVÁNÍ
Mé ženě Pranom za její trpělivost a mému příteli lordu Davidovi Prosserovi za pomoc s návrhem obálky této knihy.
1 INSPIRUJÍCÍ CITÁTY
„Nevěřte ničemu jen proto, že jste to slyšeli.
Nevěřte ničemu jen proto, že to říká mnoho lidí.
Nevěřte ničemu jen proto, že jste to četli ve svatých knihách.
Nevěřte ničemu jen proto, že to řekli vaši učitelé.
Nevěřte tradicím jen proto, že jsou drženy po mnoho generací.
Po důkladném pozorování a analýze, poté, co jste zjistili, že něco odpovídá důvodu a vede k dobru a prospěchu jednotlivce a všech, poté
to přijměte a žijte dle toho.“
Gautama Buddha
––
Velký duchu, jehož hlas slyším ve větru, vyslyš mne. Nech moji
sílu a moudrost růst.
Dej, ať mé oči vždy spatří purpurově rudý západ slunce. Ať mé ruce
mají v úctě vše, čím jsi mě obdařil.
Nauč mě tajemství skrytá v každém listu a kameni, jako jsi to
v dávných dobách učil můj lid.
Učiň mě silným, ne proto, abych měl převahu nad svými bratry, ale abych dokázal zvítězit nad svým největším nepřítelem – nad sebou samým.
Dej, ať jsem vždy připravený přijít k Tobě s čistýma rukama a otevřeným srdcem, aby, až můj život pohasne jak zapadající slunce, mohl můj duch před Tebe předstoupit beze studu.
(Na motivy tradiční modlitby Siouxů)
1 1 BER, NEBO NECH BÝT
Megan byla zase zamknutá ve sklepě na uhlí se slzami na krajíčku. Bylo jí teprve dvanáct a nedokázala pochopit, jak jí může matka udělat něco tak strašného. Už se to stalo několikrát, ale její otec o tom nejspíš vůbec nevěděl. Nikdy mu o tom neřekla a byla si jistá, že ani její matka se mu o tom nikdy nezmínila.
Měly s matkou tichou dohodu, že si budou navzájem oporou, ale už je to tu zase. Zase sedí ve sklepě, ve špíně a prachu, kde po ní pokukují bůhvíjaká hrůzostrašná stvoření.
Nevěděla jaká. Byla tu tma jako v pytli a ona musela vynaložit veškeré síly, aby se nedala do pláče a neprosila matku, aby ji pustila. Jenže to zkoušela už dřív, ale matka si jako podmínku jejího propuštění kladla naprosto nesmyslné požadavky. A Megan věděla, že je ani při nejlepší vůli nedokáže splnit.
Někdy se zdálo, že je jediná, kdo bere tu dohodu vážně.
I přes veškerou snahu jí znovu začaly po tvářích stékat slzy, které v prachu na jejím obličeji vytvářely neviditelná řečiště a smývaly jí uhelný prach na školní uniformu. Tohle už zkrátka bylo moc. Jak se někdo, kdo své jediné dceři tak dobře rozumí, k ní může chovat tak krutě?
Megan sebou bezděčně trhla, když její matka naschvál udeřila do dveří vysavačem. Nebyl tu ani sebemenší paprsek světla, z něhož by mohla čerpat útěchu, proto udělala to, co jí zatím vždycky pomáhalo nejvíc. Vyškrábala se na hromadu uhlí až nahoru ke zdi a potom doprava, až našla roh.
Tam si ovinula dlouhou sukni kolem nohou, aby jí nic nemohlo vlézt pod oblečení, a zastrčila si ji pod sebe. Zapnula si všechny knoflíky na blůze, ponožky si vytáhla nahoru, svetr si přetáhla přes hlavu a ruce vtáhla do rukávů. Věděla, že takhle bude co nejvíc chráněna proti čemukoliv, co ve sklepě žilo. Megan se nebála duchů ani ničeho takového, ačkoliv právě to jí ve skutečnosti přinášelo největší problémy, zato ji však děsilo pomyšlení, že po ní poleze hmyz, a nesnesla představu, že ji něco kousne a bude sát její krev. Taky nesnášela