Pronásledování . Блейк Пирс
ukázala na druhého muže a řekla Billovi, "Nasaď tomu bastardovi želízka. Odveď ho do auta. Teď můžeš zavolat posily."
"Riley, poslouchej mě ..." Billův hlas se vytratil.
Riley věděla, co Bill nevyřkl. Dobře pochopil, že Riley chtěla jenom pár minut s Joelem o samotě. On se pochopitelně zdráhal to připustit.
Se svou zbraní stále namířenou na Joela, Riley se podívala na Billa s prosebným výrazem. Bill pomalu přikývl, pak přešel k druhému muži, řekl mu jeho práva, spoutal ho a vedl ho ven.
Riley za nimi zavřela dveře. Pak tiše stála, čelem k Joelovi Lambertovi, její zbraň byla stále namířena. Toto byl chlapec, do kterého se April zamilovala. Ale toto nebyl obyčejný teenager. Byl hluboce zapojen do obchodu s drogami. Použil drogy na její vlastní dceru a zřejmě hodlal prodat Aprilino tělo. Toto nebyl člověk schopný někoho milovat.
"Co si myslíš, že se chystáš udělat, policajtko?" řekl. "Mám svoje práva, víš." Zaculil se na něj stejně jako to udělal posledně, když ho viděla.
Zbraň se v Rileyně ruce mírně zachvěla. Nesmírně toužila po tom stisknout spoušť a odprásknout tohoto ubožáka. Ale to nemohla dopustit.
Všimla si, že Joel se šinul ke stolu. Měl statnou postavu a byl o něco vyšší než Riley. Pohyboval se směrem k basebalové pálce, opřené o stůl, kterou měl evidentně kvůli sebeobraně. Riley potlačila zasmušilý smích. Vypadalo to, že udělá přesně to, co si přeje, aby udělal.
"Jsi zatčen," řekla.
Svou zbraň uložila do pouzdra a sáhl po poutech vzadu na opasku. Přesně jak doufala, Joel se vrhl pro basebalovou pálku, zvedl ji a divoce se s ní po Riley ohnal. Obratně se vyhnula úderu a připravila se na další útok.
Tentokrát Joel zvedl pálku do výšky a zamýšlel jí s ní rozbít hlavu. Ale jak se jeho ruka pohnula dolů, Riley se sehnula a natáhla se po úzkém konci pálky. Popadla ho a pak s ním prudce trhla. Vychutnala si překvapený výraz v jeho tváři, když ztratil rovnováhu.
Joel sáhl po konci stolu, aby zamezil svému pádu. Když byla jeho ruka pevně opřená o stůl, Riley na ni zamířila pálkou. Slyšela zvuk lámajících se kostí.
Joel uboze vykřikl a spadl na podlahu.
"Ty šílená děvko!" zaječel. "Zlomila jsi mi ruku."
Zatímco lapal po dechu, Riley ho připoutala ke sloupku postele.
"Nemohla jsem si pomoci," řekla. "Bránil ses a já jsem ti náhodou zavřela ruku do dveří. Omlouvám se za to."
Riley připoutala jeho neporaněnou ruku ke spodní části sloupku postele. Pak se postavila na jeho zlomenou ruku celou svou váhou.
Joel vykřikl a svíjel se. Mlátil kolem sebe bezmocně nohama.
"Ne, ne, ne!" křičel.
Zatímco svou nohu stále držela na místě, Riley se skrčila k jeho obličeji.
Výsměšně řekla, "´ Ne, ne, ne!´ Kde jsem tahle slova už předtím slyšela? Právě před několika minutami?"
Joel brečel bolestí a hrůzou.
Riley se o nohu ještě více opřela.
"Kdo to řekl?" zeptala se.
"Vaše dcera ... ona to řekla."
"Co řekla?"
"´Ne, ne, ne ...´"
Riley trochu polevila na tlaku.
"A proč to moje dcera říkala?" zeptala se.
Joel mohl skrze jeho prudké vzlyky sotva promluvit.
"Protože ... byla bezmocná ... a v bolestech. Pochopil jsem. Chápu."
Riley dala nohu pryč. Viděla, že mu to došlo – alespoň pro tuto chvíli, i když pravděpodobně ne nadobro. Ale to bylo to nejlepší – nebo to nejhorší – co v tuto chvíli mohla udělat. Zasluhoval si smrt, nebo něco daleko horšího. Ale nedokázala se přinutit to udělat. Alespoň tu ruku už nikdy nebude moci pořádně používat.
Riley odešla od Joela, spoutaného a přihrblého, a spěchala ke své dceři. Apriliny zorničky byly rozšířené a Riley věděla, že ji moc dobře nevidí.
"Mami?" Řekla April skuhravě.
Zvuk toho slova v Riley rozpoutal úzkost. Když začala April pomáhat s oblékáním, vyhrkly jí slzy.
"Odvedu tě odsud," řekla mezi vzlyky. "Všechno bude v pořádku."
Ale jak ta slova vyslovovala, Riley s zároveň modlila, aby byla pravdivá.
KAPITOLA PRVNÍ
Riley lezla po čtyřech špínou ve vlhkém stísněném prostoru pod domem. Obklopovala ji naprostá tma. Přemýšlela, proč si s sebou nevzala baterku. Konec konců už na tomto hrůzném místě předtím byla.
Opět uslyšela z temnoty volat hlas April.
"Mami, kde jsi?"
Zoufalství bodalo Riley u srdce. Věděla, že April je zavřená někde v této ďábelské temnotě. Byla týrána bezcitným monstrem.
"Já jsem tady," zavolala Riley. "Už jdu. Mluv dál, abych tě mohla najít."
"Já jsem tady," volala April.
Riley se plazila tím směrem, ale o chvíli později zaslechla hlas své dcery promluvit z jiného směru.
"Já jsem tady."
Pak se hlas rozléhal temnotou.
"Já jsem tady ... Já jsem tady ... Já jsem tady ..."
Nebyl to pouze jeden hlas a nebyla to jen jedna dívka. Mnoho dívek volalo o pomoc. A ona netušila, jak se k nim dostat.
Riley se probudila ze své noční můry stiskem ruky. Usnula, přitom držela April za ruku, a April se nyní začínala probouzet. Riley se posadila zpříma a pohlédla na svou dceru, ležící v posteli.
Obličej April byl stále poněkud nezdravý a bledý, ale její ruka byla silnější a už nebyla studená. Vypadala mnohem lépe, než včera. Noc na klinice jí velmi prospěla.
April se podařilo zaostřit oči na Riley. Pak vytryskly slzy, jak Riley očekávala.
"Mami, co kdybys nepřišla?" Řekla April přiškrceným hlasem.
Riley cítila, jak ji pálí oči. April tutéž otázku položila už nespočetně krát. Riley si ani nemohla odpověď představit, natož ji vyřknout nahlas.
Riley zazvonil mobilní telefon. Viděla, že to je Mike Nevins, forenzní psychiatr, který byl také její dobrý přítel. Riley dostal z mnoha osobních krizí a s radostí pomáhal i s touto.
"Jen volám, jak se daří," řekl Mike. "Doufám, že jsem tě nezastihl nevhod?"
Riley byla ráda, že slyší Mikův přátelský hlas.
"Vůbec ne, Miku. Díky za zavolání.
"Jak se jí vede?"
"Myslím, že lépe."
Riley netušila, co by si počala bez Mikovy pomoci. Poté, co včera Riley dostala April od Joela, následoval blázinec se záchrannou službou, lékařským ošetřením a policejními zprávami. Včera večer Mike zařídil, aby April umístili sem, do zdravotního a rehabilitačního centra Corcoran Hill.
Bylo to tu mnohem hezčí, než v nemocnici. I s veškerou