Pokřik Cti . Морган Райс

      KAPITOLA PRVNÍ

      Luanda spěchala napříč bitevním polem, na poslední chvíli se vyhnula tryskem uhánějícímu válečnému koni, a mířila k městskému domku, ve kterém se král McCloud rozhodl na dnešní večer ubytovat. V třesoucí se ruce svírala studený železný bodec a každým krokem vířila prach ulice tohoto městečka, které znávala už jako malá, a ve kterém žili její lidé. Celé měsíce už byla nucena přihlížet, jak jsou lidé z jejího království ve svých vesnicích vyvražďováni. Teď už toho ale měla dost. Něco v jejím nitru se vzpříčilo. Najednou jí bylo všechno jedno. I to, že aby proti těm zvěrstvům mohla cokoliv podniknout, bude se muset postavit celé McCloudské armádě. Teď už udělá cokoliv, jenom aby tomu učinila přítrž.

      Věděla, že to, k čemu se chystá, je šílenost. A že dává všanc vlastní život, protože McCloudovi bude stačit sebemenší záminka, aby ji mohl s uspokojením zprovodit ze světa. Teď ale všechny podobné myšlenky úplně pustila z hlavy. Nadešel čas udělat to, co bylo správné – ať už cena za ten čin byla jakákoliv.

      Přes všechen ten mumraj kolem v dálce spatřila McClouda, který si odnášel onu ubohou dívku do domku. Prudce za sebou potom zabouchl dveře a zvířil tím další oblak prachu.

      „Luando!“ ozvalo se odněkud zezadu.

      Byl to Bronson, který za ní zaostal o dobrých padesát metrů, ale teď se ji honem snažil dohnat. Neustále se musel na svém stíhání zastavovat, aby se vyhnul projíždějícím vojenským jednotkám.

      To byla její šance. Pokud ji Bronson chytí, zabrání jí ten plán provést.

      Ještě přidala do kroku, sevřela bodec pevněji v dlani a snažila se příliš nemyslet na to, jak šílenou věc právě dělá a jak malé má přitom šance na úspěch. Pokud nemohly McClouda svrhnout celé armády, pokud to nezvládli jeho nejvlivnější generálové, ba ani jeho vlastní syn, který se před ním jen a pouze třásl strachy, jaké šance potom měla ona sama?

      Ba co více, Luanda ještě nikdy nikoho předtím nezabila. O muži McCloudova ražení ani nemluvě. Neztuhne strachy přesně v okamžiku, kdy bude nutné jednat? Dokáže se k němu vůbec nepozorovaně přiblížit? Není snad doopravdy nepřemožitelný, jak to popisoval Bronson?

      Při všem tom vraždění kolem a ničení toho, co kdysi bývalo její domovskou zemí, byla odhodlaná svoje šance přesto zkusit. Když se teď ohlédla zpátky, nezbývalo jí než hluboce litovat, že souhlasila se sňatkem s McCloudem, i když svého Bronsona milovala. McCloudové byli divocí a krutí lidé, a nebylo je možné napravit. Uvědomila si, že království MacGilů mělo štěstí, že mezi oběma polovinami Prstenu vždy ležela Vysočina, která obě panství oddělovala. Před svatbou byla ve své naivitě bohužel přesvědčená, že McCloudové nemohou být tak špatní, jak o tom celý svůj život slýchávala. Myslela si, že je možná dokáže svou přítomností pozvednout a že příležitost stát se McCloudskou