Slavná Přísaha . Морган Райс

      KAPITOLA SEDMÁ

      Erec seděl na ukořistěném koni, ztěžka oddychoval a připravoval se na další vlnu útočníků. Stále jich zbývalo přes stovku. Až doteď bojoval jako lev a podařilo se mu skolit mnoho z nich, ale teď už byla jeho ramena slabá a ruce se mu třásly únavou. Byl odhodlaný bojovat až do úplného konce, ale jestli toho bude schopno i jeho tělo, to nebylo vůbec jisté. I tak se jednoduše pokusí dokázat, co bude v jeho silách, jako to dělal celý život, a pak uvidí, jestli je mu osud dostatečně nakloněn, aby to stačilo.

      Vyrazil ze sebe bojový pokřik a pobídl toho neznámého hřebce, aby se znovu postavil nepříteli.

      Jejich bojový pokřik ten Erecův okamžitě přehlušil. Toho dne už bylo prolito hodně krve a žádná strana očividně nechtěla přestat, dokud nebude ta druhá poražena.

      Za jízdy tasil svůj vrhací nůž, zamířil na vedoucího jezdce nepřátelské formace a vrhnul. Perfektně se trefil do jeho krku. Voják se za něj chytil, přitom přitáhl svému koni otěže, a potom spadl k zemi. Připletl se přitom pod nohy ostatním a způsobil další hromadný pád, přesně jak Erec doufal.

      Ze sedla ukořistěného koně odepjal štít a dlouhé kopí, sklopil hledí své přilby a pobídl koně do nejvyšší rychlosti. Narazí do nich s co největší razancí a s trochou štěstí se mu podaří se jednou ranou probít skrz jejich linii.

      Znovu vykřikl a blížil se k jezdcům. Měl za sebou mnoho let výcviku v turnajovém klání a to bylo odvozeno právě od reálných bitevních situací jako byla tato. Třímal svoje kopí s bravurou experta. A pak přišel náraz. Zakryl se štítem jak nejlépe dokázal a okamžitě na něm pocítil déšť ran mečů, seker i bojových kladiv. Kopím mezitím srážel za jízdy jednoho vojáka za druhým. Celou dobu se modlil, aby štít i brnění vydržely všechny ty rány. Všechno se odehrálo během zlomku okamžiku a potom byl najednou zase klid. Projel skrz.

      Ani nezpomalil. Během tohoto útoku se mu jistě podařilo dostat ze sedla alespoň deset jezdců, ale ani jeden z nich nešel k zemi snadno. Erec za ten průjezd zaplatil. Ztěžka oddychoval, jeho tělo bylo celé jedna bolavá modřina a ze všeho toho řinčení oceli mu teď zvonilo v uších. Měl pocit, jako kdyby právě projel mlýnkem na maso. Když rychle přehlédl stav své zbroje, zjistil, že je celá pokrytá krví, ale on byl tak rozrušený, že nedokázal určit jestli ta krev pochází z jeho ran anebo z protivníkových. Bolelo ho všude stejně. Na zbroji ale při zběžném pohledu žádné velké škody neshledal.

      Navedl koně doleva a ve velkém půlkruhu se začal otáčet, aby se jim postavil znovu. I nepřítel se mezitím otočil a znovu se rozjížděl. Erec byl hrdý, že se mu podařilo dostat se až takhle daleko, ale byl již tak slabý, že si říkal, že další srážku už ustojí jenom se štěstím. I tak se ale přinutil znovu zaútočit. Toho, Bůh dá, nebude, aby Stříbrný z boje utíkal.

      V tom okamžiku se z boku se ozval další bojový pokřik a Erec se zhrozil. Z pravé strany se na bojiště řítila další jízdní jednotka, zhruba stejně velká jako ta, se kterou již zápolil. Jenže potom si povšiml zbroje jednoho jezdců a jeho srdce zaplesalo. Ten rytíř byl Stříbrný. Ano! Vždyť to byl přece Brandt a ti jezdci kolem něj, to musel být Vévoda ze Savarie a jeho rytíři. Potom se ale zhrozil, když mezi nimi spatřil svého Warkfina a na něm Alistair. Prosil ji, aby zůstala v bezpečí Savarijského hradu, ale ona jej neposlechla.

      Vévodovi muži zaútočili s bojovým rykem na nepřítele z boku a okamžitě vnesli do jeho řad chaos. Polovina jezdců se otočila, aby se jim postavila, a o okamžik později se s nimi s obrovským zařinčením oceli srazila. Brandt byl tím kdo zasadil první ránu. Postavil se přitom ve třmenech a srazil svého soka burdýřem. Srazil mu hlavu z ramen, jen aby okamžitě udeřil dlouhou, halapartu připomínající zbraní do druhé strany, a zabořil ji do těla dalšího.

      Erecovi vidina naděje dodala druhý dech, využil vzniklého zmatku a znovu se rozjel proti nepříteli. Za jízdy se potom sklonil ze sedla a vytrhl ze země oštěp, který tam zůstal zabodnutý po předchozím útoku. Potom jej okamžitě vší silou mrštil do pole jezdců. Podařila se mu skvělá rána. Oštěp čistě proletěl hrdlem jednoho muže a ještě se za zabodl do hrudi dalšího, který jel v řadě za ním.