Útok Chrabrých . Морган Райс
„Nebojte se,“ řekla, „bude to ještě mnohem horší.“
KAPITOLA OSMÁ
Kendrick pomalu procházel skrz vypálené nádvoří horní Silesie, Srog, Brom, Kolk, Atme, Godfrey a tucet Stříbrných po jeho boku. Všichni záměrně pochodovali pomalu, ruce složené za hlavou na znamení, že se vzdávají.
Jejich malá skupinka si propracovávala cestu skrz tisíce přihlížejících imperiálních vojáků, směrem k ohromné Andronicově postavě u vzdálené městské brány. Jak Kendrick šel, cítil na sobě pohledy všech přihlížejících, i to, jak napětí ve vzduchu narůstá. Nádvoří, ač se na něm nacházely tisíce jednotek, bylo tiché tak, že by bylo slyšet i upadnutí špendlíku.
Zhruba před hodinou dal Kendrick Andronicovi vědět, že se vzdává. Celá skupina vystoupila pohromadě a všichni ukázali, že nemají zbraně. Společně pochodovali skrz narůstající dav imperiálních vojáků k Andronicovi, aby před ním formálně poklekli. Kendrickovo srdce během pochodu bušilo čím dál silněji a v krku mu vyschlo, když spatřil tisíce nepřátel, jak je obklopují.
Kendrick s ostatními vymysleli plán, a když se blížili k Andronicovi a Kendrick na vlastní oči uviděl, jak obrovsky a divoce vypadá, modlil se, aby plán vyšel. Protože pokud ne, jejich životy zde skončí.
Pochodovali s cinkajícími ostruhami, dokud konečně nevystoupil jeden z Andronicových generálů, impozantní stvoření s nepřátelským výrazem ve tváři, pozvedl svoji hrubou dlaň a udeřil Kendricka do hrudi. Zastavili asi dvacet stop od Andronica, zřejmě kvůli obavám o jeho bezpečnost. Jeho vojáci byli chytřejší, než Kendrick předpokládal – doufal totiž, že dopochodují až k Andronicovi, ale očividně to bylo něco, co nedovolí. Kendrickovo srdce se rozbušilo rychleji, doufal, že vzdálenost jejich plán neohrozí.
Jak tam stáli, tiše, tváří v tvář, Kendrick si odkašlal.
„Přišli jsme, abychom se vzdali samotnému velkému Andronicovi,“ oznámil Kendrick dunivým hlasem, snažil se znít co nejpřesvědčivěji, když stál nehnutě před ostatními a hleděl přímo do Andronicových očí.
Andronicus si prsty pohrával s vysušenými hlavami na svém krku, shlížel na ně dolů a vydal zvuk, který byl snad zachrochtnutím, snad uchechtnutím.
„Přijímáme tvoje podmínky,“ pokračoval Kendrick. „Uznáváme porážku.“
Andronicus se mírně naklonil kupředu. Seděl na obrovské kamenné lavici a shlížel na ně s výrazem, který byl snad úsměvem.
„Věděl jsem, že se vzdáte,“ pronesl a zvuk jeho hlasu zaduněl přes celé nádvoří. „Kde je ta holka?“
Tohle Kendrick očekával.
„Přišli jsme jako oddíl našich nejzkušenějších a nejvýznamnějších důstojníků,“ odpověděl. „Přišli jsme první, abychom před tebou uznali naši porážku. Až skončíme, dorazí i ostatní, pokud to dovolíš, samozřejmě.“
Kendrick předpokládal, že když dodá „pokud to dovolíš“, bude to působit více důvěryhodně. Už kdysi totiž získal cennou lekci od jednoho ze svých vojenských poradců: když jednáš s narcistickým velitelem, vždycky se snaž povzbudit jeho ego. Polichocený velitel, kterému se zahraje na jeho ego, pak mohl udělat jakoukoli fatální chybu.
Andronicus se opět opřel a odpověděl napůl úst.
„Samozřejmě, že dorazí,“ řekl. „Jinak by totiž tahle vaše skupinka, která dorazila, byla jen skupinou bláznů.“
Andronicus tam seděl, shlížel na ně, jako by se nemohl rozhodnout, co dál. Vypadal, jako by vycítil, že něco nehraje. Kendrickovi bušilo srdce.
Konečně, po dlouhém čekání, vypadal Andronicus, že se rozhodl.
„Udělejte krok kupředu a poklekněte,“ rozkázal. „Vy všichni.“
Ostatní se podívali na Kendricka a ten jen přikývl.
Udělali krok kupředu a poklekli před Andronicem.
„Opakujte po mně,“ přikázal velitel. „My, představitelé Silesie…“
„My, představitelé Silesie…“
„Se tímto vzdáváme velkému Andronicovi…“
„Se tímto vzdáváme velkému Andronicovi…“
„a přísaháme mu poslušnost až do konce našich dní a ještě déle…“
„a přísaháme mu poslušnost až do konce našich dní a ještě déle…“
„a budeme mu sloužit jako otroci tak dlouho, dokud budeme žít.“
Závěrečná slova byla pro Kendricka opravdu těžká a musel ztěžka polknout, než je konečně dokázal, slovo po slovu, zopakovat:
„a budeme mu sloužit jako otroci tak dlouho, dokud budeme žít.“
Dělalo se mu z toho špatně a srdce mu dunělo v uších. Konečně ale byl bolestivý obřad za nimi.
Následovalo tíživé ticho a Andronicus se široce usmál.
„Vy MacGilové jste slabší, než jsem si myslel,“ zavrčel. „Bude mi ohromným potěšením vás zotročit a naučit vás, jak věci fungují v Impériu. Teď jděte a přiveďte mi tu holku, než si to rozmyslím a všechny vás na místě pobiju.“
Jak tam Kendrick klečel, proběhl mu před očima celý jeho život. Věděl, že toto je jeden z rozhodujících momentů v jeho životě. Pokud se všechno podaří tak, jak doufal, bude žít a bude moci vyprávět příběhy o tomto dni svým vnoučatům. Pokud ne, bude už za několik okamžiků ležet na zemi jako chladnoucí mrtvola. Věděl, že všechno hraje proti němu, ale byla to šance, kterou musel využít. Sám kvůli sobě, kvůli MacGilům a kvůli Gwendolyn. Bylo to teď nebo nikdy.
Jedním rychlým pohybem sáhl Kendrick za záda, uchopil meč skrytý pod košilí, postavil se a vykřikl rozkaz, zatímco vší silou mrštil mečem.
„SILESIANÉ, DO ÚTOKU!“
Kendrickův vržený meč rotoval a mířil přímo na Andronicovu hruď. Byl to opravdu silný vrh, dobře mířený. Dost silný na to, aby zabil jakéhokoli válečníka.
Jenže Andronicus nebyl jako jakýkoli válečník. Kendrick byl o několik metrů dál a Andronicus byl o něco rychlejší. Zvládl se vyhnout letícímu meči. I přesto vykřikl bolestí, protože ho meč krvavě poranil na ruce. Pokračoval v letu dál a zabil generála stojícího za Andronicem, kterému se zabodl do břicha namísto Andronicovy hrudi.
S Kendrickovým výkřikem vypukl chaos. Všude kolem něj ostatní sahali za záda, tasili své skryté meče a sekali hlavy vojákům stojícím v blízkosti. Brom tasil z opasku dýku, ukročil stranou a bodl jí dozadu do hrdla vojáka stojícího těsně u něj. Kolk ze zápěstí sejmul krátký prak, vložil do něj kámen a vrhl ho na vzdáleného vojáka držícího luk. Zasáhl ho přesně do čela, těsně před tím, než stihl vystřelit. Godfrey vrhl dýku, ale jeho muška nebyla tak přesná jako u ostatních a tak místo zamýšleného cíle zasáhl jiného mladého vojáka do nohy.
Všude kolem zněly výkřiky překvapených a zraněných imperiálních vojáků, kteří náhlý útok vůbec nečekali.