Nebe Kouzel . Морган Райс
hlas. Zněl odporně, jako kdyby vycházel až z hlubin samotného pekla. Thor se podíval a spatřil, že na mýtinu vstoupil muž. Měl na sobě dlouhou šarlatovou róbu a jeho tvář zakrývala kápě, zpod které se ozýval ten nelidský hlas.
Rafi.
Nějak se mu muselo podařit se ze svého boje s Argonem vymanit. Teď tu stál a paže v širokých rukávech měl rozpažené. Odhalovaly vybledlé, puchýři pokryté paže. Působilo to, jako by jeho pokožka nikdy neviděla slunce. Odněkud z hloubi hrdla se mu ozýval strašný zvuk, připomínající psí vrčení. Když potom otevřel ústa, zvuk sílil a sílil až nakonec naplnil celý okolní prostor. Stromy se začaly chvět a Thora rozbolely uši.
Země se znovu začala otřásat. Thor ztratil rovnováhu. Sledoval směr, kterým ukazovaly Rafiho ruce a spatřil něco, na co už potom do konce života nikdy nezapomněl.
Země se rozdělila na dvě poloviny. Přímo před ním se otvírala větší a větší průrva. Vojáci z obou válčících stran začali ustupovat, aby je propast nepohltila. Někteří však s řevem zmizeli v zdánlivě bezedné průrvě.
V tom z díry přímo před Thorem začalo stoupat jakési oranžové záření, odporné syčivé zvuky a pára.
Objevila se ruka. Byla černá, celá seschlá, neforemná a když se zapřela proti povrchu, Thor s hrůzou sledoval, jak se nad zem zvedá odporná příšera. Její tělo mělo přibližně tvar lidského, ale bylo černé jako bezměsíčná noc, mělo velké rudě zářící oči a dlouhé rudé tesáky. Páteř byla zakončena dlouhým černým ocasem. Celé tělo pokrývaly drobné boule.
Obluda zaklonila hlavu a zařvala podobně jako před chvílí Rafi. Zdálo se, že je to nějaký druh nemrtvého, který byl povolán z hlubin samotného pekla.
Za černivcem se najednou objevil další a potom ještě další.
Brzy jich byly stovky. Vytahovali se svými odpornými pařáty z průrvy. Armáda nemrtvých. Rafiho osobní armáda.
Pomaloučku se připloužili vedle svého nekromanta a otočili se proti Thorovi a ostatním.
Ten zaraženě stál, meč stále napřažený, a hleděl na tu armádu, která se před ním zničeho nic vynořila doslova odnikud. Andronicus se náhle odkulil stranou a rozběhl se zpět ke svým. Zjevně si nepřál Thorgrinovi nadále čelit.
Stovky černivců vyrazily kupředu. Okamžitě zaplavili mýtinu a řítili se na Thora i jeho lidi.
Thor vykřikl a zatočil mečem nad hlavou a hned se střetl s prvním tvorem. Uskočil stranou, máchl mečem a čistě jím příšeře useknul hlavu. Černivec se bez pohybu zřítil k zemi, zatímco Thor se připravil na dalšího.
Ty příšery byly silné a rychlé, ale v boji jeden na jednoho se Thorovi ani ostatním bojovníkům Prstenu nemohly rovnat. Thor se s nimi obratně bil a zabíjel jednoho za druhým. Otázkou však bylo s kolika z nich se bude schopen potýkat zároveň. Brzy jej obklopily stovky nepřátel, útočily na něj ze všech stran a zdálo se, že z průrvy ještě proudí další, aby je posílili.
Ostaní vyrazili Thorovi na pomoc, a tak se brzy ocitl vedle Ereca, Kendricka, Sroga a dalších. Bojovali bok po boku, vzájemně si kryli záda a mnohdy sráželi mocnými údery naprosté prstenské elity dva nebo i tři útočníky na jednu ránu. Jednomu z nich se podařilo dostat se až k Thorovi, chytit jej za paži a zabořit do ní své tesáky. Thor vykřikl náhlou bolestí, otočil se a proklál černivce ranou rovnou do středu hrudi. V porovnání s nepřáteli byl vynikající bojovník, ale už byl raněn a těžko dokázal odhadovat, jak dlouho potrvá, než nad ním početní nepřátele získají převahu.
Ze všeho nejdůležitější však bylo dostat Gwendolyn do bezpečí.
„Odveď ji odsud!“ křičel na Steffena, který rovněž bojoval s jedním černivcem. „HNED!“
Steffen srazil svého nepřítele, chytil Gwen za ruku a táhl ji rychle pryč do řad vlastního vojska, aby ji tak oddělil od bezprostředního kontaktu s nepřáteli.
„NE!“ bránila se Gwendolyn. „Chci tam být s ním!“
Steffen svou práci ale vždy vykonával s býčí houževnatostí. Táhl Gwendolyn napříč MacGilskými řadami, které zastavovaly příval dalších a dalších nepřátel. Thorovi se ulevilo jakmile spatřil, že je jeho milá v bezpečí. Opět se mohl začít zabývat jenom sám sebou a mocně udeřit na černivce.
Pokoušel se probudit svoje druidské síly a bojovat silou své moci stejně jako čepelí svého meče, ale z nějakého důvodu se mu to teď nedařilo. Možná, že byl po dlouhém pobytu v Andronicově a především Rafiho moci příliš vyčerpán a všechny síly se teď napínaly k jeho vnitřnímu uzdravení. Musel bojovat konvenčními zbraněmi jako všichni ostatní.
Po jeho boku se však náhle objevila Alistair a ta s nedostatkem energie neměla sebemenší problémy. Napřáhla dlaně na zástup nepřátel a začala po nich pálit. Její energie byla zdravá a zářící. Světelné koule je zabíjely ve velkém.
Alistair vystřelovala světelné koule do všech stran, kde se nacházeli nějací černivci a Thor najednou pocítil, že energie jeho sestry dodává sil i jemu samotnému. Znovu se pokusil povolat druhou část svého já, která dokázala mnohem více než jenom zručné ovládání sečné zbraně. Další černivec, který se přiblížil, spatřil Thorovu vztyčenou dlaň, zatímco druid se pokusil povolat vítr.
Paží mu projela euforická vlna a v okolí se skutečně zvedla brýza. Několik černivců přímo před ním jí bylo strženo zpátky do rozsedliny.
Kendric, Erec a ostatní po Thorově boku zuřivě bojovali. Každý z nich už zabil mnoho nepřátel. Každou chvílí se nad bitevním polem rozléhaly vítězné pokřiky, které bez výjimky patřily prstenským. Imperiální armáda zatím vše jenom zpovzdálí sledovala a nechávala Rafiho přízraky, aby vykonávali jejich práci za ně a unavovali Thorovy muže. Možná, že se sami zdráhali ke svým pekelným spojencům přiblížit.
Rytíři začali být brzy vyčerpaní a jejich pohyby už byly o poznání pomalejší. Černivci přitom bez ustání proudili z podzemí dál a dál jako nikdy nekončící řeka.
Thor sám záhy zjistil, že ztěžka oddychuje. Ostatní na tom nebyli o nic lépe. Nemrtví se začínali prolamovat jejich liniemi a mnozí muži byli přemoženi a strženi k zemi. Bylo jich příliš mnoho. Všude kolem Thora se stále častěji ozývaly výkřiky raněných mužů, když do nich černivci zabořily své drápy a pily jim přímo v boji krev. S každým vojákem, kterého černivec takto zabil, jakoby zesílil a zmohutněl.
Thor věděl, že musí něco rychle vymyslet. Potřebovali povolat něco hodně mocného, aby tomuto mohli nadále čelit. Potřebovali sílu větší, než měl on nebo Alistair.
„Argon!“ křikl na Alistair. „Kde je? Musíme ho okamžitě najít!“
Podíval se na sestru a viděl, že i Alistair už slábne. V příštím okamžiku se jedna z příšer dostala příliš blízko k ní a tvrdě do ní narazila čenichem. Alistair padla s výkřikem k zemi. Černivec přistál na ní, ale ihned poté se mu do zad zabořilo ostří Thorova meče. Zachránil ji v poslední vteřině.
Podal jí ruku a rychle pomohl zpátky na nohy.
„Argon!“ křičel na ni zoufale. „Je to naše jediná naděje. Musíš ho najít. Hned!“
Alistair přikývla a zmizela v davu.
V tom se přímo u Thora zjevil