Panování Oceli . Морган Райс
„McCloudští generálové,“ odpověděl Kendrick. „Nechali jsme je naživu. Jsou jediní přeživší z celé armády. Co si přeješ, abychom s nimi udělali?“
Gwendolyn si je dlouze a pozorně prohlédla. Dívala se jim přitom do očí a ani v jednom z jejich pohledů se nesetkala s ničím, co by hovořilo o pokoře. Vzpurně na ni patřili zpět. Věrni McCloudským způsobům nijak nedávali najevo lítost.
Povzdechla si. Byly časy, kdy byla přesvědčená, že mír je odpovědí na všechny problémy Prstenu a že pouze laskavost k vlastním sousedům muže být tou konečnou silou, která je jednou provždy sjednotí. Myslela si, že když k nim bude dobrá, budou se oni k ní na oplátku chovat stejně.
Čím déle však vládla, tím více viděla, že laskavost a štědrost může být mnohdy také vykládána jako slabost a šance získat pro sebe víc. Všechny její snahy o štědrý mír vyústily v překvapivý útok. A navíc v nejsvětější den roku.
Odteď musela být tvrdší. Už si nemohla dovolit onu dobromyslnou naivitu a víru v lidské dobro, které předtím bylo její vladařskou filozofií. Naopak měla stále větší dojem, že jediná skutečná vláda může být dosažena za pomoci oceli.
Kendrick a ostatní čekali na odpověď. Gwendolyn se nadechla.
„Všechny je zabijte,“ řekla.
Všichni vykulili oči v úžasu. Očividně takové rozhodnutí neočekávali. Ne od královny, která vždy zarputile trvala na milosrdenství.
„Slyšel jsem správně, má paní?“ zeptal se Kendrick překvapeně.
Gwendolyn přikývla.
„Slyšel,“ odpověděla. „Až budete hotovi, posbírejte jejich těla a shoďte je z hradeb.“
Otočila se a odcházela pryč, považujíc záležitost za vyřízenou. Neušla ani deset kroků, když se za ní ozvaly výkřiky McCloudů. Otřásla se.
Procházela městem plným padlých, ale zároveň také plným hudby a slavících lidí. Měšťané se vraceli do svých domovů a brzy se zdálo, že se ani nic zlého neudálo. Gwen se na to ale nedokázala dívat s radostí. Naopak byla zděšená.
„Město je opět naše,“ ozval se Kendrick, když ji dohnal.
Gwen ale zakroutila hlavou.
„Jenom na krátkou chvíli.“
Překvapeně se na ni podíval.
„Co tím myslíš?“
Zastavila se a zadívala se mu do očí.
„Viděla jsem proroctví,“ řekla. „Prastaré knihy. Mluvila jsem s Argonem. Měla jsem spousty snů. Řítí se na nás další útok. Je obrovská chyba se sem vracet. Měli bychom se okamžitě zase vydat na cestu.“
Kendrickova tvář zpopělavěla, zatímco Gwen si prohlížela slavící dav lidí. Povzdechla si.
„Jenže lidé to nechtějí slyšet.“
Kendrick zakroutil hlavou.
„A co když se jednoduše mýlíš?“ zeptal se. „Co když těm proroctvím důvěřuješ až příliš? Máme nejlepší armádu na světě. Nic se nemůže dostat přes naše brány. McCloudové jsou poraženi a žádný jiný nepřítel v Prstenu už není. Štít je silný a chrání nás. Také máme Ralibara, ať už je, kde je. Nemáš se čeho bát. My se nemáme čeho bát.“
Gwendolyn ale dál nesouhlasně kroutila hlavou.
„To je přesně chvíle, kdy se musíme bát ze všeho nejvíc,“ odvětila.
Kendrick si povzdechl.
„Má paní, tohle byl jenom hloupý nájezd,“ řekl. „Překvapili nás protože byl Den poutí. Už nikdy nenechám Králův Dvůr podobně nechráněný. Tohle město je pevnost. Nebylo dobyto po tisíc let. A už tu není nikdo, kdo by měl sílu na nás útočit.“
„Pleteš se,“ řekla zatvrzele.
„I kdyby, sama vidíš, že lidé nechtějí jít, sestřičko,“ zjemněl Kendrickův hlas. „Mám tě moc rád, ale teď mluvím jako velitel tvé armády a řádu Stříbrných. Pokud se pokusíš lidi k evakuaci přinutit a dělat něco, s čím nesouhlasí, bude jenom otázkou času, kdy budeš mít na krku vzpouru. Oni žádné nebezpečí nevidí a, abych byl upřímný, ani já tvůj názor nesdílím.“
Gwendolyn se znovu podívala na lidi v ulicích. Věděla, že Kendrick má pravdu. Nebudou ji poslouchat. Vždyť jí nevěřil ani její vlastní bratr.
To všechno jí lámalo srdce.
*
Gwendolyn stála osamocena na nejvyšších ochozech svého hradu, v náručí držela Guwayna a spolu s ním se dívala na dvojitý západ sluncí. V ulicích pod hradem se ozývaly tlumené zvuky oslav. Byl to pouhý začátek velké slavnosti, která se měla naplno rozproudit až po soumraku. Za městskými hradbami viděla magicky osvětlenou krajinu a její oblé kopce. Království budilo dojem vrcholného rozkvětu. Všude kolem byla spousta letního bohatství, nekonečné louky šťavnaté trávy, květin, ovocných sadů a tomu všemu panoval hluboký mír.
Zamračila se a přemýšlela, jaká další temnota by sem mohla přijít. Je možné, že se proroctví McCloudským příchodem už skutečně naplnilo? A díky Kendrickovi a ostatním už bylo zažehnáno? Možná, že má Kendrick nakonec pravdu. Třeba si to všechno opravdu bere až příliš, protože od samého počátku její vlády čelila jenom samým pohromám. Možná to skutečně, jak říkal Kendrick, s opatrností už trochu přehání.
Koneckonců, evakuovat všechny lidi z jejich domovů a vést je přes Kaňon, na lodě a potom na neklidné Hořejší ostrovy byl drastický tah, poslední záložní plán, který měl přijít teprve v okamžiku nevyhnutelné zkázy. Co když zazmatkovala a začala plán uskutečňovat v době, kdy Prstenu ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozilo? Možná, že jednou bude známa jako královna, která zpanikařila.
Povzdechla si a přitiskla k sobě Guwayna. Znovu se sama sebe ptala, jestli se opravdu nechová až příliš paranoidně. Zadívala se na večerní nebe a hledala jakýkoliv náznak, který by ohlašoval příchod Thorgrina. Zoufale se modlila, aby se to stalo brzy. Hledala také Ralibara, ale nespatřila ani jednoho, ani druhého.
Před ní se rozprostíralo nekonečně nádherné, avšak také nekonečně prázdné nebe. Byla zklamaná. Opět se bude muset spoléhat jenom sama na sebe. Teď, když se od ní dokonce i její poddaní, kteří ji od začátku vlády vždy jen a pouze podporovali a brali ji skoro jako polobohyni, odvraceli. Na tohle ji otec nikdy nepřipravoval. Jakou královnou může být, pokud ji v zádech nebude stát celý národ? Bezmocnou.
Zoufale si přála, aby se objevil někdo, kdo ji povzbudí a odpoví na její otázky. Jenže Thorgrin byl pryč a matka také. Jako kdyby ji všichni, které měla ráda, náhle opustili. Stála na rozcestí a neměla potuchy, která cesta je ta správná a na které naopak číhají hladoví vlci.
Zavřela oči a modlila se k Bohu. Všemi silami se snažila se k němu dostat a skutečně s ním promluvit. Nikdy sice nebyla v modlitbách příliš horlivá, ale její víra nebyla slabá. Byla si jistá, že Bůh existuje.
Prosím, Bože. Jsem tak zmatená. Ukaž mi cestu, jak mohu ochránit své lidi. Ukaž mi, jak nejlépe mohu chránit Guwayna. Ukaž mi, jak se stát skvělou vládkyní.