Země Ohňů . Морган Райс
Prsten je ve tvých očích ohromným královstvím. Středem světa. Ale ve srovnání se zbytkem světa je to jen malé království. V Impériu je to jen zrnko prachu. Thorgrine, existují světy daleko přesahující tvoje nejdivočejší představy. Větší než všechno, co jsi kdy viděl. Ještě jsi ani nezačal žít.“ Odmlčela se. „A budeš potřebovat tohle.“
Thor ucítil něco na zápěstí, a když pohlédl dolů, viděl, jak mu matka připnula náramek. Byl několik palců široký a kryl polovinu jeho předloktí. Zářil zlatem a v jeho středu byl jeden černý diamant. Byla to ta nejkrásnější a nejmocnější věc, kterou kdy viděl. Cítil, že do něj z náramku proudí povzbuzující síla.
„Dokud ho budeš nosit,“ řekla, „žádný muž zrozený z ženy ti nedokáže ublížit.“
Thor na ni znovu pohlédl a myslí mu proběhly obrazy, které viděl za křišťálovým oknem, a znovu pocítil nutkání vyrazit za Guwaynem a Gwendolyn, oba je zachránit, zachránit i všechny ostatní.
Jedna jeho část ale nechtěla odejít. Tohle bylo místo z jeho snů. Místo, na které se nebude moct nikdy vrátit. A nechtěl opustit svoji matku.
Prohlížel si náramek a cítil, jako jeho síla roste. Zdálo se mu, jako by u sebe měl kousek své matky.
„Je tohle důvod, proč jsme se museli setkat?“ zeptal se Thor. „Abych ho mohl dostat?“
Přikývla.
„A co je ještě důležitější,“ dodala, „abys dostal moji lásku. Jako válečník ses musel naučit nenávidět. Ale stejně důležité je, aby ses naučil milovat. Láska je silnější z těchto dvou sil. Nenávist může člověka zabít. Ale láska ho dokáže znovu postavit na nohy. A uzdravit někoho je náročnější, než někoho zabít. Musíš poznat nenávist, ale také musíš poznat lásku – a musíš vědět, kdy použít kterou z těchto sil. Nemusíš se jen naučit milovat, ale co je důležitější, musíš umět lásku přijímat. Stejně jako potřebujeme jídlo, potřebujeme i lásku. Musíš vědět, jak moc tě miluji. Jak moc tě přijímám takového, jaký jsi. Jak moc jsem na tebe hrdá. Musíš vědět, že jsem vždy s tebou. A také musíš vědět, že se znovu setkáme. Mezitím dovol mojí lásce, aby tě provázela. A co je nejdůležitější, dovol sám sobě se milovat a přijmi se takový, jaký jsi.“
Thorova matka pak udělala krok kupředu a objala ho. On ji také objal. Thorovi bylo její objetí příjemné. Bylo mu příjemné vědět, že má matku. Skutečnou matku. Když ji objímal, cítil, jak ho prostupuje její láska, a cítil se díky tomu lépe – jako znovuzrozený. Připravený postavit se čemukoli.
Thor se zaklonil a pohlédl jí do očí. Byly to jeho oči, šedivé a zářivé.
Položila mu obě ruce na hlavu, sklonila se k němu a políbila ho na čelo. Thor zavřel oči. Nechtěl, aby tento moment skončil.
Náhle ucítil chladný vítr na pažích a uslyšel zvuk tříštících se vln. Cítil vlhkost mořského vzduchu. Otevřel oči a překvapeně se rozhlédl.
Šokovalo ho, když zjistil, že jeho matka je pryč. Hrad byl pryč. Skalisko bylo pryč. Když se rozhlédl, viděl, že stojí na pláži, šarlatové pláži, která ležela na okraji Země druidů. Nějakým způsobem se dostal ze Země druidů ven. A všechno bylo pryč.
Jeho matka zmizela.
Thor pohlédl na zápěstí, na svůj nový zlatý náramek s černým diamantem v jeho středu, a připadal si jako nový člověk. Cítil, jako by v něm byla část jeho matky. Cítil její lásku a připadal si, jako by si dokázal podrobit celý svět. Cítil se silnější než kdy dřív a byl připravený postavit se v bitvě jakémukoli nepříteli, jen aby zachránil svoji ženu a své dítě.
Zaslechl bručivý zvuk, a když se ohlédl, spatřil Mycoples. Potěšilo ho to. Seděla nedaleko a pomalu roztahovala křídla. Zavrněla a pomalu se k němu přibližovala. Thor cítil, že i ona je připravená.
Když se k němu přiblížila, Thor si překvapeně všiml, že pod ní na plážovém písku něco leží. Něco co bylo až dosud ukryté pod jejím tělem. Bylo to bílé, velké a oblé. Když se podíval pečlivěji, uvědomil si, že je to vejce.
Dračí vejce.
Mycoples pohlédla na Thora a Thor šokovaně pohlédl na ni. Mycoples se smutně podívala zpět na vejce, nechtěla ho opustit, ale věděla, že bude muset. Thor s úžasem sledoval vejce a přemýšlel, jaký potomek může vzejít ze spojení Mycoples a Ralibara. Myslel si, že to bude největší drak, kterého kdy lidstvo potkalo.
Thor nasedl na Mycoples, oba se obrátili a naposledy pohlédli na Zemi druidů, záhadnou zemi, která Thorgrina přivítala po svém a pak ho vyplivla ven. Bylo to místo, které Thora zároveň děsilo a které zároveň nedokázal pořádně pochopit.
Thor se obrátil a pohlédl na širý oceán, který se před nimi rozprostíral.
„Je čas bojovat,“ nařídil Thor dunivým hlasem. Zaznívalo v něm sebevědomí muže, válečníka, budoucího krále.
Mycoples zavřeštěla, roztáhla ohromná křídla a oba se vznesli vysoko do vzduchu. Vyletěli nad oceán, daleko od tohoto světa, mířili zpět ke Guwaynovi, ke Gwendolyn, za Romulem a jeho draky. Letěli vybojovat bitvu Thorova života.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Romulus stál na přídi své lodi, první v celé flotile, a s uspokojením sledoval horizont. Následovaly ho tisíce imperiálních lodí a vysoko ve vzduchu se vznášelo jeho hejno draků. Zatímco bojovali s Ralibarem, jejich křik naplňoval vzduch. Romulus je sledoval a pevně přitom svíral zábradlí. Jeho dlouhé nehty se přitom zarývaly hluboko do dřeva. Pozoroval, jak jeho bestie útočí na Ralibara a srážejí ho do moře znovu a znovu. Draci se ho snažili udržet pod hladinou.
Romulus vykřikl radostí a sevřel zábradlí tak silně, až prasklo, když viděl, že jeho draci vítězně vyletěli z moře, ale Ralibar se nikde neobjevil. Pozvedl ruce do výšky, naklonil se kupředu a cítil, jak mu dlaně hoří mocí.
„Kupředu, draci moji,“ zašeptal a oči mu zářily. „Kupředu.“
Jakmile ta slova zamumlal, obrátili se jeho draci a pohlédli na Horní ostrovy. Pak vyrazili kupředu, vřeštěli a máchali křídly. Romulus cítil, že je ovládá. Připadal si nepřemožitelný, připadal si, že může ovládat cokoli v celém vesmíru. Konec konců, stále byl jeho měsíc. Jeho moc už brzy zmizí, ale prozatím ho nic na světě nemohlo zastavit.
Romulovi zaplály oči nadšením, když sledoval, jak jeho draci míří k Horním ostrovům. Když viděl v dálce utíkající ženy a děti, které se snažily dostat z dračího dohledu. S uspokojením sledoval, jak se dračí oheň rozlévá po povrchu, a jak lidé hoří zaživa. Jak se celý ostrov mění v jednu obrovskou kouli zkázy. Vychutnával si ten pohled. Stejně tak, jako si vychutnával zničení Prstenu.
Gwendolyn se před ním podařilo uprchnout – ale tentokrát už nemá kam jít. Konečně vlastní rukou zničí všechny MacGily. Konečně už nebude žádný kout světa, který by mu nebyl podřízen.
Romulus se ohlédl a přes rameno sledoval tisíce svých lodí. Svoji nezměrnou flotilu pokrývající celý horizont. Zhluboka se nadechl a zaklonil se. Nastavil tvář nebesům, rozpažil s dlaněmi obrácenými vzhůru a ze všech sil zařval. Zařval svůj vítězný pokřik.