Vláda Královen . Морган Райс

      KAPITOLA PRVNÍ

      Thorgrin nekontrolovatelně padal z hroutící se hory a neustále přitom narážel do hlíny a kamenů. Celý svět se s ním točil. Snažil se nějak zorientovat a převzít kontrolu, ale nedařilo se. Koutkem oka zahlédl, že ostatním se nevede ani o chlup lépe. I oni se zoufale snažili zachytit kořenů, kamenů anebo čehokoliv jiného, aby pád alespoň trochu zmírnili.

      Thor si uvědomoval, že se neustále vzdaluje od vrcholku vulkánu a tedy i od Guwayna. Pomyslel na ty divochy tam nahoře, kteří se chystali obětovat jeho synka, a strašně přitom zuřil. Zoufale kolem sebe drápal mezi prsty mu neustále proklouzávající hlínu, řval a nechtěl se s tím smířit.

      Ať se však snažil jak chtěl, nemohl nic dělat. Byl rád, že stále ještě dýchá a je schopen vnímat, co se děje kolem něj. Mnohem méně se mu už dařilo chránit se před nárazy valící se masy zeminy. Měl pocit, jako by na něj zrovna padala tíha celého vesmíru.

      Všechno se odehrávalo strašlivě rychle. Thor si to sotva stíhal uvědomovat, ale v jednom okamžiku si všimnul ostrých skal, na které se všichni řítili. Jakmile na ně dopadnou, bude s nimi amen.

      Zavřel oči a pokusil se vzpomenout si na svůj trénink. Na všechno, co jej Argon učil, i na slova své matky. Snažil se najít klid uprostřed bouře a probudit sílu válečníka. Přímo před očima se mu odehrávaly zážitky z celého života. Byla tohle jeho poslední zkouška?

      Prosím, Bože, modlil se Thor, pokud existuješ, prosím, zachraň mě. Nenech mě takhle umřít. Pomoz mi znovu oživit moje síly. Dovol mi získat syna zpátky.

      Jakmile na ta slova pomyslel, okamžitě pocítil, že je jeho přání zvažováno. On sám byl posazen na misku vah a před zkoušku, která jej přinutí najít v sobě mnohem více víry, než doposud měl. Byl teď válečníkem a, přesně jak jej matka varovala, bude muset podstoupit test hodný takového titulu.

      Zavřel oči a svět najednou začal zpomalovat ve svém pohybu. Thor se, navzdory situaci, začínal cítit klidně a spokojeně. Jeho údy se rozproudily ony známé vlny hřejivé energie. Začal mít pocit, že to, co bylo Thorem, bylo větší než jeho fyzické tělo.

      Najednou jako by byl vně své fyzické schránky. Shlížel sám na sebe, jak padá dolů z hory. Uvědomil si, že už není jenom tím tělem, ale něčím mnohem větším.

      A pak byl najednou zase zpátky. Zvedl dlaně nad hlavu a spatřil, že z nich vytryskly dva paprsky jasně zářícího světla. Začal s ním pracovat, tvarovat jej a během chvilky kolem sebe i svých bratří utvořil světelnou kouli. Jakmile to dokonal, masa hlíny i kamení, které se na ně až do této chvíle valily, se najednou o ten štít začaly rozbíjet jako divoký horský potok o skálu.

      Stále ještě klouzali, ale už o poznání pomaleji, až se nakonec úplně zastavili na rovném místě na úpatí hory. Přistáli v mělké vodě, která jim dosahovala po kolena.

      Thor se ohromeně rozhlédl kolem a potom vzhůru do svahu. Lavina kamení a hlíny se zastavila o jeho energetické pole a teď nad nimi visela, zdánlivě ve volném prostoru, a hrozila zřícením. Ani nemohl uvěřit, že to byla jeho práce.

      „Někdo mrtvý?“ zeptal se O'Connor.

      Spatřil Reece, O'Connora, Convena, Matuse, Eldena a Indru. Všichni byli zmodřincovaní a otřesení, ale zvedali se na nohy. Všichni to jako zázrakem přečkali bez vážných zranění. Dlaněmi si třeli tváře, aby z nich dostali tu nejhorší špínu. Vypadali, jako kdyby se právě vynořili z uhelného dolu. Thor viděl, jak vděční jsou, že jsou stále ještě naživu. V jejich pohledech četl vyjádření díků.

      Thor sebou trhl a znovu se zadíval směrem k vrcholku hory. V jeho mysli už zase bylo místo jenom pro jedinou věc: jeho syna.

      „Jenže jak se teď dostaneme…“ začal Matus.

      Než však stačil otázku dokončit, ucítil Thor najednou, že se mu něco omotalo kolem kotníků. Podíval se tam a spatřil podivnou, šlachovitou příšerku, která se mu sveřepě omotávala chapadly kolem kotníků a lýtek. Měla dvě hlavy, které vzhledem trochu připomínaly murénu. Obě syčely a slintaly. Chapadla měla žahavé žlázy.

      Thorovy reflexy okamžitě začaly pracovat. Rychlostí blesku tasil meč a sekl. Ostatní činili totéž, neboť i oni byli napadeni. Thor opatrně sekl, a snažil se přitom netrefil vlastní nohu. Čepel narazila jenom na mizivý odpor rosolovitého těla. Příšerka se otřásla, odpadla a ta strašlivá žahavá bolest okamžitě polevila. Tělo podivného úhoře sklouzlo se syčením zpátky do mělké vody.

      O'Connor chmátnul po svém luku a pokoušel se je zabíjet šípy, ale nedařilo se mu je trefit. Potom se zuřivě rozkřičel, když se na něj přisály hned tři potvory najednou.

      Thor, nyní volný, vyrazil kupředu a přesekl vejpůl tvora, který se sápal po O'Connorově noze, zatímco Indra přistoupila k Eldenovi a zařvala na něj: „Nehýbej se!“

      Namířila vlastní luk a vystřelila tři rychlé střely, které s precizní přesností srážely tvory do vody, ale také několikrát škrábly hrotem do Eldenovy kůže.

      Šokovaně se na