Rytíř, Následník, Princ . Морган Райс

      KAPITOLA PRVNÍ

      I kdyby na Thana nezírali všichni urození lidé z Delosu, stejně by byl nervózní. V roli ženicha se necítil dobře. Stál u oltáře, který postavili v největší hodovní síni hradu. Thanovi se nějakým zázrakem dařilo stát naprosto klidně. Bylo to ale jen díky jeho vojenskému výcviku, který mu bránil projevit jakoukoli známku strachu. Jak tak stál před zástupy lidí, cítil, že se mu svírá žaludek.

      Zatímco Thanos čekal na svoji nastávající, rozhlížel se kolem. Celá hodovní síň se topila v záplavě bílého hedvábí a zářila diamanty. Nebylo v ní snad jediné místečko, které by se netřpytilo. Dokonce i sloužící, kteří se v místnosti pohybovali, na sobě měli oblečení, kterým by zahanbili nejednoho obchodníka. A co se týkalo urozeného osazenstva síně, to vypadalo jako z pohádky. Všichni byli odění do hedvábí a sametu a zdobili se stříbrem a zlatem.

      Thanovi to připadalo přehnané, ale nenechali ho, aby projevil svůj názor. Delosští královští měli takovou svatbu, jakou jim král s královnou nařídili. Navíc, pokud by svatba nebyla dokonalá, urazilo by to nevěstu. Thanos se koutkem oka podíval na krále Claudia a královnu Athénu. Seděli společně na svých trůnech z tvrdého dřeva zdobených zlatými listy. Oba seděli hrdě, očividně je potěšilo, koho si Thanos vybral za ženu.

      Vedle Thana stál velekněz oděný ve zlaté róbě odrážející sluneční paprsky. Vypadal jako laskavý muž. Thanos si připadal osamělejší než kdy jindy. Nejraději by ho chytil za ruku, odvedl stranou a zeptal se ho: Co děláš, když si nejsi jistý, jestli někam patříš?

      To si ale nemohl dovolit.

      Thana netížila jen nervozita ze svatby. Bylo toho mnohem víc. Například to, že na něj stále spoléhali rebelové z Haylonu. Očekávali, že jim pomůže osvobodit Impérium. S touhle myšlenkou mu hlavou projel i záblesk odhodlání, protože on jim pomůže. Ať to bude stát cokoli. Přesto ale teď stál v síni plné nepřátel.

      Dalším důvodem k obavám byl fakt, že tu byl Lucious. Stál v rohu, celý zahalený v královském purpuru a stříbře a pomrkával na obsluhující dívky. Thanos bojoval sám se sebou, chtěl se sebrat a Lucia na místě zardousit holýma rukama.

      A pak se objevila myšlenka, které se nedokázal zbavit:

      Ceres.

      Myšlenka, která s sebou nesla osten bolesti, kterou cítil dokonce i teď. Bodala ho na hrudi. Stále ještě se nedokázal smířit s tím, že Ceres byla pryč, mrtvá. Že zmizela s vězeňskou lodí, zatímco on byl na Haylonu. Tohle pomyšlení ho málem uvrhlo zpět do temnoty, která se ho zmocnila, když si vyslechl zprávu o Ceresině smrti.

      Z ní ho vytrhla Stephania. Byla pro něj světlem na konci tunelu. Jediná osoba v Delosu, díky které dokázal najít alespoň kousek štěstí ve chvíli, kdy už chtěl všechno skoncovat. Když si nedokázal představit, co si počne bez Ceres.

      Ne že by Stephanii nemiloval, to ano. Skutečně se do ní zamiloval. Ale přesto nedokázal zapomenout na Ceres. Bylo to, jako by v srdci cítil lásku k oběma dívkám. Sám nechápal, jak je to možné. Proč mu Ceres vstoupila do života jen proto, aby z něj hned zase odešla? Proč mu Stephania vstoupila do života právě v okamžiku, ve kterém do něj vstoupila? Přišla k němu Ceres proto, aby mu pomohla přijmout Stephanii? Nebo mezi těmi dívkami nebyla vůbec žádná souvislost?

      Ozvala se hudba. Thanos se otočil a srdce se mu rozbušilo, když spatřil Stephanii, jak za zvuku lyry vchází do síně. Čím víc se k němu blížila, tím prudčeji mu bušilo srdce. Osazenstvo síně povstalo. Stephania kráčela kupředu ve společnosti družiček, které rozhazovaly okvětní plátky růží a zvonily zlatými zvonečky, aby zahnaly smůlu. Měla na sobě čistě bílé elegantní šaty, díky kterým vypadala, jako by byla celá místnost vytvořena k jejímu obrazu. Stephaniiny vlasy kryla síťka s vpletenými květy a posázená diamanty. Tvář jí skrýval závoj prošitý stříbrnou nití, která přidržovala safíry stejného odstínu, jako měly oči pod ním.

      Thanos cítil, jak se jeho strach rozpouští a odplouvá pryč.

      Sledoval ji, jak se k němu blíží, a měl přitom dojem, jako by skrz síň spíš proplouvala, než procházela. Zastavila se přímo