Otrokyně, Bojovnice, Královna . Морган Райс
uklidnit situaci. Pokynula jim, aby přistoupili blíž, a pak zašeptala, „doslechla jsem se zvláštní novinku, ptáček mi ji přinesl. Král prý chce, aby se Jatek zúčastnil někdo z královského rodu.“
Všichni si vyměnili znepokojené pohledy a ztichli.
„Možná,“ řekl Lucious. „Ale já to určitě nebudu. Nechce se mi riskovat život v nějaké hloupé hře.“
Thanos věděl, že by dokázal porazit většinu bojepánů, ale zabít jiného člověka by bylo to poslední, co by chtěl.
„Prostě se jen bojíš smrti,“ pronesla Aria.
„Nebojím,“ odporoval Lucious. „To odvoláš!“
Thanovi došla trpělivost a rozhodl se skupinu opustit.
Sledoval svoji vzdálenou sestřenici Stephanii, která se motala kolem, jako by někoho hledala – pravděpodobně přímo jeho. Před několika týdny prohlásila královna, že je Thanovi souzeno být se Stephanií, ale on to tak necítil. Stephania byla zkažená stejně jako zbytek jeho příbuzenstva a on by se raději vzdal svého jména, svých dědických nároků a dokonce i svého meče, jen aby si ji nemusel vzít. Byla krásná na pohled, to ano – měla zlaté vlasy, pleť bílou jako mléko a rty rudé jako krev – ale kdyby měl Thanos ještě jednou poslouchat o tom, jak k ní je život nespravedlivý, raději by si uřezal uši.
Pospíchal k okraji zahrady směrem k růžovým keřům a vyhýbal se očnímu kontaktu s kterýmkoli návštěvníkem. Když ale zahnul za roh, zjevila se přímo před ním Stephanie. Hnědé oči se jí rozzářily.
„Dobrý večer, Thane,“ vyhrkla se zářivým úsměvem, který by roztřásl kolena většině chlapců kolem. Většině. Thanovi ale ne.
„I tobě dobrý večer,“ odpověděl Thanos a bez zastavení se protáhl kolem ní.
Stephania si povytáhla štólu a vyrazila za ním jako dotěrný komár.
„Nemyslíš, že je nespravedlivé, jak – “ začala.
„Mám práci,“ vyštěkl Thanos drsnějším tónem, než původně chtěl. Stephanii to překvapilo. Pak se k ní obrátil „Omlouvám se… Tyhle sešlosti mě prostě unavují.“
„Možná by ses se mnou chtěl projít zahradami?“ navrhla Stephania, udělala krok směrem k němu a pozvedla obočí.
To byla ta poslední věc, po které toužil.
„Poslouchej,“ odpověděl, „já vím, že královna i tvoje matka si myslí, že my dva nějak patříme k sobě, ale…“
„Thane!“ zaslechl za sebou.
Thanos se ohlédl a spatřil královského posla.
„Král si přeje, aby ses s ním setkal v altánku. Okamžitě,“ pronesl. „A ty také, má paní.“
„Můžu vědět proč?“ zeptal se Thanos.
„Je toho hodně k probrání,“ odpověděl posel.
Vzhledem k tomu, že se s králem nikdy normálně nebavil, uvažoval Thanos, co asi bude následovat.
„Samozřejmě,“ zareagoval Thanos.
K jeho velkému zděšení se do něj Stephania nadšeně zavěsila a společně následovali posla k altánku.
Když si Thanos všiml několika královských rádců sedících na lavicích a v křeslech a dokonce i korunního prince, začalo se mu zdát divné, že ho také přizvali. Stěží se mohl účastnit jejich rozhovorů, neměl čím přispět, protože jeho názory o tom, jak by mělo být Impérium spravováno, se diametrálně lišily od názorů všech kolem. To nejlepší, co bude moct dělat, pomyslel si, bude mlčet.
„Jaký jste to krásný pár,“ přivítala je královna s vřelým úsměvem na rtech.
Thanos mlčel a nabídl Stephanii, aby se posadila po jeho boku.
Jakmile se všichni usadili, Thanův strýc, král, povstal a sešlost se ztišila. Král byl oděný v tóze po kolena, ale tam, kde ostatní měli bílou, červenou a modrou barvu, měl on barvu purpurovou. Barvu vyhrazenou pouze pro krále. Kolem plešatějících spánků měl zlatý věnec a tváře i oči měl pokleslé, i když se usmíval.
„Masy se začínají vzpouzet,“ pronesl pomalu vážným hlasem. Vážným pohledem přejel po tvářích všech přítomných a v obličeji se mu zračila královská nadřazenost. „Přišel čas jim ukázat, kdo tu vládne, a zavést drsnější opatření. S okamžitou platností zdvojnásobuji odvody z veškerého majetku i potravin.“
Ozvalo se překvapené mumlání následované souhlasnými pokývnutími.
„Skvělý nápad, nejjasnější výsosti,“ zvolal jeden z rádců.
Thanos nemohl uvěřit svým uším. Zdvojnásobit lidem daně? Občas se setkával s obyčejnými lidmi a věděl, že současné daně jsou už tak dost vysoké. V některých případech je lidé nezvládali platit. Viděl matky truchlící nad smrtí jejich dětí, které zemřely hlady. Dokonce včera nabídl jídlo čtyřleté holčičce bez domova, které zpod kůže vystupovala každá kost v těle.
Odvrátil pohled, jinak by musel vystoupit proti tomuhle očividnému šílenství.
„A konečně,“ pokračoval král, „abychom odvrátili podzemní revoluci, která nám tu začíná bujet, od dnešního dne bude prvorozený syn z každé rodiny povinně odveden do královské armády.“
Jeden po druhém chválili účastníci setkání královo moudré rozhodnutí.
Thanos si všiml, že se nakonec obrátil král i k němu.
„Thane,“ pronesl, „celou dobu mlčíš. Mluv!“
Altánek ztichl a všechny oči se upřely na Thana. Vstal. Věděl, že musí promluvit, kvůli vyhladovělé holčičce, kvůli truchlícím matkám, kvůli všem lidem, jejichž životy tu neměly žádnou cenu. Musel mluvit za ně, protože když nepromluví on, tak nikdo.
„Drsnější opatření revoluci nezadusí,“ pronesl a srdce v hrudi mu prudce bušilo. „Jen ji víc rozdmýchá. Vštěpovat běžným lidem strach a sebrat jim jejich svobody nám nepřinese nic dobrého. Naopak je to přinutí povstat proti nám a přidat se k revoluci.“
Několik lidí kolem se zasmálo, zatímco ostatní se mezi sebou bavili. Stephania ho vzala za ruku a snažila se ho uklidnit, on se jí ale vytrhnul.
„Dobrý král využívá k vládě nad poddanými lásku stejně jako strach,“ dokončil svoji řeč Thanos.
Král vrhl po královně nepříjemným pohledem a pak došel k Thanovi.
„Thane, pronesl jsi slova hodná statečného mladého muže,“ řekl a položil mu ruku na rameno. „Nebyl ale tvůj mladší bratr chladnokrevně zavražděn těmi stejnými lidmi, které tu obhajuješ?“
Thanos začal vidět rudě. Jak si jeho strýc mohl dovolit vytahovat jen tak smrt jeho bratra? Thanos léta usínal se zármutkem v mysli, zatímco oplakával smrt svého bratra.
„Ti, kteří zabili mého bratra, neměli dostatek jídla,“ odpověděl Thanos. „Zoufalí lidé využívají zoufalé prostředky.“
„Zpochybňuješ královu moudrost?“ zeptala se královna.
Thanos