SouženÃ. Блейк ПирÑ
vypršel, pomyslela si Judy. Musím se rozhodnout.
Jméno ženy bylo Amanda Somersová. Judy přišla zvláštní a plachá, malá šedivá myška. Byla v Judyně péči od včerejška.
Zatímco jí Judy stlala postel, začala zpívat.
Daleko od domova,
Tak daleko od domova -
Děťátko na míle vzdálené.
Amanda se k ní připojila tím svým nepatrným, pisklavým hláskem.
Chřadneš a soužíš se
Ze dne na den
Nemůžeš se smát, nemůžeš si hrát.
Judy byla trochu překvapena. Amanda Somersová se doposud o ukolébavku nezajímala.
"Líbí se vám ta píseň?" Zeptala se Judy Brubakerová.
"Asi ano," řekl Amanda. "Je smutná a myslím, že se hodí k mé náladě."
"Proč jste smutná? Vaše léčba je u konce a půjdete domů. Většina pacientů je rádi, když jdou domů."
Amanda si povzdechla a nic neříkala. Sepjala ruce v modlitbě. S prsty u sebe od sebe odsunula dlaně. Pohyb opakovala několikrát. Bylo to cvičení, které Judy Amandu naučila pro lepší hojení po operaci karpálního tunelu.
"Dělám to dobře?" Zeptala se Amanda.
"Skoro," řekla Judy, přikrčila se vedle ní a dotkla se jejích rukou, aby pohyb upravila. "Musíte nechat prsty natažené, aby se vyklonily ven. Nezapomeňte, že vaše ruce mají vypadat jako pavouk, který dělá kliky na zrcadle."
Amanda to nyní dělala správně. Usmála se, zdálo se, že je na sebe pyšná.
"Cítím, že to opravdu pomáhá," řekla. "Díky."
Judy sledovala Amandu, jak pokračuje ve svém cvičení. Judy opravdu nenáviděla tu krátkou, ošklivou jizvu, táhnoucí se podél spodní části Amandiny pravé ruky.
Zbytečná operace, pomyslela si Judy.
Lékaři využili Amandiny důvěry a důvěřivosti. Byla si jistá, že méně drastická léčba by fungovala stejně dobře nebo lépe. Možná dlaha nebo nějaké kortikosteroidní injekce. Judy zažila příliš mnoho lékařů, kteří trvali na chirurgii, ať už to bylo zapotřebí, nebo ne. To ji vždy rozčílilo.
Ale dnes Judy nebyla naštvaná jen na lékaře. Pacientka ji také rozladila. Jen si nebyla jistá, proč.
Tuhle je těžké rozpovídat, pomyslela si Judy, když se posadila na kraj postele.
Během jejich společných chvílích Amanda nechávala Judy mluvit.
Judy Brubakerová měla samozřejmě spoustu zajímavých příběhů. Judy nebyla vůbec podobná zmizelé Hallie Stilliansové, která měla domáckou osobnost milující tety.
Judy Brubakerová byla prostší a více okázalá a obvykle nosila tepláky namísto konvenčního oblečení. Ráda vyprávěla příběhy o jejím dobrodružství - rogalu, parašutismu, potápění, horolezectví a podobně. Stopem projela po celé Evropě a velkou část Asie.
Samozřejmě, že se žádné z těchto dobrodružství opravdu neudálo. Ale byly to krásné příběhy.
Většina lidí měla ráda Judy Brubakerovou. Lidem, kterým mohla Hallie připadat trochu sentimentální a sladká, se mohla Judyna přímá osobnost líbit.
Možná, že se Amandě Judy moc nezamlouvá, pomyslela si.
Z jakéhosi důvodu jí toho o sobě Amanda moc neřekla. Bylo jí přes čtyřicet, ale nikdy o své minulosti nic neřekla. Judy stále nevěděla, čím se Amanda živila nebo zda vůbec něco dělala. Nevěděla, zda byla Amanda někdy vdaná – přestože absence snubního prstenu naznačovala, že nyní vdaná není.
Judy byla zděšena tím, jak se věci vyvíjely. A opravdu se krátil čas. Amanda by mohla vstát a kdykoli odejít. A Judy se tady snažila rozhodnout, zda ji otrávit, nebo ne.
Součástí její nerozhodnosti byla jednoduchá obezřetnost. Věci se v posledních několika dnech hodně změnily. Její poslední dvě vraždy byly nyní v novinách. Zdálo se, že nějaký chytrý lékař našel v mrtvolách thallium. To bylo znepokojující.
Měla připravený sáček s čajem s pozměněným receptem, ve kterém použila trochu více arsenu a o něco méně thallia. Ale stále hrozilo nebezpečí, že se na to přijde. Neměla ani ponětí, zda úmrtí Margaret Jewellové a Cody Woodse byla vystopována až k jejich rehabilitačnímu pobytu nebo k jejich ošetřovateli. Tento způsob zabíjení byl stále rizikovější.
Ale skutečný problém byl v tom, že z celé záležitosti prostě neměla dobrý pocit.
S Amandou Somersovou neměla žádný vztah.
Neměla vůbec pocit, že ji zná.
Nabízet Amandě "přípitek" na její odchod s šálkem čaje by působilo nuceně nebo dokonce vulgárně.
Ale žena byla stále tu, cvičila rukama a nevytvářela dojem, že už by chtěla odejít.
"Nechcete jít domů?" Zeptala se Judy.
Žena si povzdechla.
"No, víte, já mám ještě jiné fyzické problémy. Například moje záda. Čím jsem starší, tím je to horší. Můj doktor říká, že kvůli tomu potřebuji jít na operaci. Ale já nevím. Stále si myslím, že možná terapie je vše, co potřebuji. A vy jste tak dobrá terapeutka."
"Děkuji," řekla Judy. "Ale víte, já tady nepracuji na plný úvazek. Jsem na volné noze a dnes jsem tady naposledy. Pokud tu zůstanete déle, pak nebudete v mé péči."
Judy vyděsil Amandin teskný pohled. Amanda s ní zřídkakdy navázal takový oční kontakt.
"Nevíte, jaké to je," řekla Amanda.
"Jaké je co?" Zeptala se Judy.
Amanda pokrčila trochu rameny, stále se dívala Judy do očí.
"Být obklopen lidmi, kterým nelze plně důvěřovat. Lidé, kteří vytváří dojem, že jim na vás záleží, ale možná že ne. Možná od vás jen něco chtějí. Uživatelé. Odběratelé. Mnozí lidé v mém životě je takoví. Nemám žádnou rodinu a nevím, kdo jsou mí přátelé. Nevím, komu můžu věřit a komu ne."
Amanda s lehkým úsměvem dodala, "Rozumíte mi?"
Judy si nebyla jistá. Amanda stále hovořila v hádankách.
Je do mě snad zamilovaná? Podivovala se Judy.
Nebylo to nemožné. Judy si uvědomovala, že si lidé často mysleli, že je lesbička. To ji vždycky pobavilo, protože nikdy opravdu nepomyslela na to, že by Judy mohla být homosexuál.
Ale možná to nebylo ono.
Možná byla Amanda prostě sama a začala se jí líbit Judy a začala jí důvěřovat, aniž by si to uvědomila.
Jedna věc se zdála být jistá. Amanda byla citově velmi nejistá, pravděpodobně neurotická, rozhodně depresivní. Určitě bere celou řadu léků na předpis. Kdyby se na ně Judy mohla podívat, mohla by Amandě vytvořit koktejl přímo na míru. To už předtím jednou udělala a mělo to své výhody, zejména v takovémto okamžiku. Bylo by dobré tentokrát přeskočit recept s thalliem.
"Kde bydlíte?" Zeptala se Judy.
Amandina tvář se změnila, jakoby se