Dokonalý blok. Блейк Пирс

      KAPITOLA PRVNÍ

      Třísky z dřevěných područek se Jessice Thurmanové zarývaly do předloktí, jež měla k židli přivázaná hrubým provazem. Kůži na pažích měla kvůli svům neustálým pokusům o osvobození celou sedřenou a na několika místech krvácela.

      Jessica byla na svých šest let velice silná. Ne ovšem tak silná, aby se dokázala vymanit z provazů, jimiž ji její únosce svázal. Nemohla dělat nic, než sedět na místě a s víčky doširoka roztaženými lepicí páskou sledovat svou vlastní matku, jak před ní bezmocně stojí v okovech. Zavěšené na dřevěných stropních nosnících jí bránily uniknout z osamocené chaty v Ozarks, kde byly obě uvězněny.

      Slyšela, jak jí za zády její trýznitel šeptá, aby se dívala a něžně ji přitom oslovuje „Chroustíku“. Znala ten hlas moc dobře.

      Koneckonců, patřil jejímu otci.

      S nečekanou silou, o níž si ani nebyla vědoma, že je jí schopna, sebou malá Jessica najednou škubla stranou, takže se židle—a s ní přirozeně i ona—zřítila na podlahu. Podivila se, když při dopadu na zem nepocítila žádný náraz.

      Rychle vzhlédla a zjistila, že už není rozvalená v opuštěné chatě. Místo toho se teď ocitla na podlaze v předsíni působivého, moderního domu. Ani to už nebyla šestiletá Jessica Thurmanová. Nyní z ní byla osmadvacetiletá Jessie Huntová, ležela na podlaze svého vlastního domu, a hleděla do tváře muži, který nad hlavou svíral pohrabáč, jímž se ji chystal uhodit. Ten muž už však nebyl její otec.

      Ten muž byl její manžel, Kyle.

      V očích mu planula horečná intenzita. Napřáhl se a ohnal se jí pohrabáčem po obličeji.

      Zvedla ruce, aby se bránila, věděla však, že už je pozdě.

      *

      Jessie se probudila a zalapala po dechu. Ruce měla zvednuté před obličejem, jako by se snažila odrazit útok. Byla však v ložnici úplně sama. Posunula se na posteli dopředu a posadila se. Celé tělo měla pokryté potem a prostěradlo na tom nebylo o moc líp. Srdce jí bušilo tak prudce, že měla pocit, že jí vyskočí z hrudi.

      Spustila nohy z postele, dokud se chodidly nedotkla podlahy. Předklonila se, lokty si položila na stehna a hlavu skryla v dlaních. Pár vteřin tak zůstala, aby svému tělu dala čas se aklimatizovat v reálném světě—v centru Los Angeles, v bytě, který patřil její kamarádce Lacy—a pak pohlédla na budík u postele. Bylo 3:54 v noci.

      Cítila, jak jí pot na kůži začíná usychat, a uklidňovala se.

      Už nejsem v té chatě. Už nejsem v tom domě. Jsem v bezpečí. Jsou to jen noční můry. Ani jeden z těch mužů mi už nemůže ublížit.

      Jenže to byla samozřejmě pravda jen na půl. Její už brzy ex-manžel Kyle byl sice pod zámkem ve vězení a čekal ho soud hned za několik zločinů, včetně toho, kdy se ji pokusil zavraždit, jejího otce ale nikdy nezatkli.

      Dodnes ji pravidelně strašil ve snech. A co hůř, nedávno se dozvěděla, že i když byla jako dítě umístěna do programu na ochranu svědků, kde jí dali nový domov a nové jméno, její otec ji nikdy nepřestal hledat.

      Jessie se postavila a zamířila do sprchy. Nemělo smysl pokoušet se znovu usnout. Věděla, že by to bylo marné.

      Kromě toho se jí v hlavě začínala honit myšlenka, kterou chtěla rozvinout. Možná, že bylo načase, aby přestala nečinně akceptovat, že jsou tyhle noční můry nevyhnutelné. Možná je načase, aby se přestala bát, až ji její otec jednoho dne najde.

      Možná bylo načase, aby se ona vydala po stopě jemu.