Ještě než musí. Блейк Пирс
že jejich manželství bylo bez poskvrnky, je teď o mnoho těžší nalézt nějaký důvod k jejich vraždám. No, na druhou stranu, teď to naopak může být i o něco lehčí. Pokud byl jejich svazek pevný a do ničeho se nezaplétali, mělo by být snazší najít někoho, kdo by proti nim něco mohl mít. Podívej se teď do svých poznámek. Kam by ses podíval dál?“
Harrison vypadal poněkud překvapeně, že se ho zeptala právě na takovou otázku, ale poslušně sklopil zrak k notebooku, do kterého si dělal poznámky a uchovával v něm záznamy. „Musíme prohlédnout první místo činu – dům Sterlingových. Rodiče manžela žijí šest mil od jejich domu, takže by mohlo stát za to začít u nich.
„Zní to dobře,“ řekla. „Máš adresy?“
Vrazila mu do ruky klíče od auta a zamířila ke dveřím na straně spolucestujícího. Chvilku se kochala jeho překvapeným výrazem a pýchou, která z něj vyzařovala, když klíčky přebíral.
„Veď nás,“ řekla.
KAPITOLA PĚT
Rezidence Sterlingových stála jedenáct mil od městského domu Kurtzových. Když Harrison najel na dlouhou zpevněnou příjezdovou cestu, mohla Mackenzie toto místo pouze obdivovat. Stavba stála asi padesát yardů od hlavní cesty a byla lemovaná nádhernými květinovými záhony a vysokými štíhlými stromy. Dům samotný byl velmi moderní, hodně prosklený a postavený z dřevěných trámů starobylého vzhledu. Vypadal jako idylické, ale drahé místo pro dobře založený pár. Jediná věc, která tu iluzi narušovala, byla žlutá policejní páska natažená kolem hlavních dveří.
Když vyrazili směrem ke vchodu, povšimla si Mackenzie, jak bylo to místo tiché. Od drahých sousedních domů bylo odděleno hustým hájkem, bujnou stěnou zeleně, která vypadala stejně dobře udržovaně a draze jako domy v této části města. I když nebyl dům přímo u pláže, někde v dáli slyšela šum oceánu.
Mackenzie podlezla policejní pásku a použila náhradní klíč, který jim vypůjčila Dagneyová z předmětů získaných při prvotním vyšetřování policií Miami. Vstoupili do obrovského foyer a Mackenzie byla opět uchvácena tím absolutním tichem. Rozhlédla se po domě a po jeho uspořádání. Chodba pokračovala doleva a končila v kuchyni. Zbytek domu byl otevřeným prostorem; obývací pokoj a místo pro posezení byly spojené dohromady a vedly dále z dohledu k prosklené verandě.
„Co víme o tom, co se tu stalo?“ zeptala se Mackenzie Harrisona. Samozřejmě to už sama věděla. Chtěla jen, aby sám projevil svoji chytrost a odpovědnost a doufala, že ho tím rychle uklidní, než samotný případ opravdu začne.
„Deb a Gerald Sterlingovi,“ řekl Harrison. „On měl třicet šest, jí bylo třicet dva let. Byli také zabiti v ložnici, stejným způsobem jako Kurtzovi. Tyto vraždy se ale staly nejméně tři dny před vraždami Kurtzových. Těla byla nalezena jejich služebnou po osmé ráno. V koronerově zprávě stojí, že byli zabiti v noci před nalezením těl. Úvodní vyšetřování nepřineslo zatím žádné důkazy, i když forenzní právě analyzuje vlasy, které ulpěly na rámu hlavních dveří.“
Když přednášel fakta, Mackenzie pokyvovala hlavou. Prohlížela si přízemí a snažila se získat představu o tom, jaká sorta lidí asi Sterlingovi byli. To vše ještě předtím, než zamířila nahoru do pokoje, kde byli zabiti. Prošla kolem obrovské zabudované knihovny, postavené mezi obývacím pokojem a prostorem pro posezení. Většina knih byla beletrie, především od Kinga, Grishama, Childa a Pattersona. Bylo zde také několik knih o umění. Jinými slovy běžná náplň knihoven, která jí o životě Sterlingových neřekla vůbec nic.
V části pro posezení stál u zdi starožitný dekorativní dřevěný stůl s roletou. Mackenzie ji nadzvedla, ale nic zajímavého nenašla – byla zde pouze pera, papír, několik fotografií a jiný domácí odpad.
„Jde se nahoru,“ řekla.
Harrison přikývl a zhluboka, roztřeseně se nadechl.
„To je v pořádku,“ řekla Mackenzie. „Kurtzův dům mě taky dostal. Ale věř mi. bude to čím dál lepší.“
Víš přece, že to tak nemusí nutně být, že? pomyslela si v duchu. Kolik hrozných výjevů tě už znecitlivělo od té doby, co se našla ta první žena přivázaná u kůlu uprostřed polí v Nebrasce?
Vytřepala tu myšlenku z hlavy, právě když Harrison vyšel na poslední schod. Horní patro sestávalo z dlouhé chodby, která ústila pouze do tří místností. Nalevo byla velká kancelář; byla uklizená do té míry, že byla prakticky prázdná, s výhledem na porost stromů podél zadní části domu. Velká koupelna se chlubila dvěma umyvadly, velkým sprchovým koutem, vanou a skříní na ručníky, velkou asi jako Mackenziina kuchyň.
Stejně jako v přízemí i tady nebylo nic, z čeho by se dal udělat obrázek o Sterlingových, či zjistit, jaký měl někdo důvod je zabít. Aby nemarnili čas, vydala se Mackenzie přímo na konec chodby, kde byly otevřené dveře do ložnice. Slunce se vlévalo do místnosti velkým oknem po levé straně. Světlo pohlcovalo konec postele a měnilo kaštanovou hněď na děsivý odstín červené.
Úplně to bilo do očí – v domě, který byl bez poskvrnky vejít do ložnice a vidět takové množství krve na posteli. Podlaha byla z tvrdého dřeva, ale Mackenzie dokázala zahlédnout krvavé cákance i na ní. Na stěnách nebylo tolik krve, jako v domě Kurtzových, ale skvrny vytvořené z kapek i zde vytvořily morbidní abstraktní obraz.
Ve vzduchu byl cítit slabý odér mědi, který s sebou nese zaschlá krev. Nebyl výrazný, ale jakoby vyplňoval celou místnost. Mackenzie obešla roh postele a prohlížela si světle šedé povlečení hluboce nasáklé krví. Na horním přehozu uviděla čáru, která mohla vzniknout jen tak, že přehoz někdo propíchl nožem. Když čáru prozkoumala blíže, zjistila, že tomu bylo skutečně tak.
Po jednom kolečku okolo postele si byla Mackenzie jistá, že už zde nenajde nic, co by případ posunulo dál. Podívala se i na další místa v pokoji – do nočních stolků, přihrádek s oblečením i na malé zábavní centrum – a hledala sebemenší detaily.
Všimla si ovšem důlku ve zdi, ne většího než čtvrťák. Kolem něj byl krvavý flíček a mnohem více krve bylo pod ním – slabý pramínek, který zaschnul na zdi a malá skvrnka na koberci pod důlkem.
Šla k prohlubni ve zdi, aby ji lépe prozkoumala. Měla podivný tvar a to, že krev byla soustředěná kolem ní, ji lehce zmátlo. Narovnala se tedy a vyzkoušela, jak ta malá prohlubeň koresponduje s jejím tělem. Zvedla lehce ruku a ohnula ji. Její loket byl téměř přesně ve výši důlku
„Co máš?“ zeptal se Harrison.
„Známky souboje, aspoň myslím,“ odpověděla.
Připojil se k ní a také si důlek prohlédl. „Není to nic moc, abychom se od toho mohli odpíchnout, nebo jo?“ zeptal se.
„Ne, není. Ale díky té krvi kolem to může být významné. Tohle a ještě fakt, že dům je v dokonalém stavu. Nutí mě to myslet si, že zabiják udělal vše pro to, aby skryl jakékoliv stopy zápasu. Snad ten dům do toho stavu naaranžoval. Tuto známku boje už ale nedokázal zakrýt.
Podívala se dolů na malou krvavou skvrnu na koberci. Byla vybledlá a kolem ní byly slabé náznaky červeného odstínu.
„Podívej,“ řekla a ukazovala na skvrnu. „Tady to vypadá, že se to někdo snažil