Ještě Než Spatří . Блейк Пирс
kráčela pomalu, zatímco Bryers se energicky přiblížil k velkým zeleným kontejnerům. Šel k nim s takovou samozřejmostí, jako kdyby tu pracoval. Mackenzie si musela připomenout, že tu už předtím byl. Věděl, co může očekávat, což jí přimělo cítit se jako nováček – kterým ale koneckonců i byla.
Na chvilku se zastavila, aby si celé to místo mohla prohlédnout. Takhle pozorně asi ještě nikdy žádnou skládku nezkoumala. Oblast, ve které teď s Bryersem stáli – a kam ještě bylo možné zajet autem – nebyla opravdu ničím jiným než skládkou. Stálo tam šest velkých kontejnerů plných odpadků, mezi nimiž skomírala sem tam nějaká vegetace. Za kontejnery byla poměrně velká oblast s odpadky, které se nakládaly na nákladní vozy. Kolem kontejnerů vedla místy prašná a místy vcelku dobře vyspravená cesta, na jejímž konci se tyčila vysoká hora dalších odpadků. Místo, kde s Bryersem teď stáli, byla v podstatě na jejím úpatí a nebylo z něj vidět, kam se cesta vine dál. Jednoduše se ztrácela za ohybem, aby se propletla celým pozemkem skládky a nakonec vyplivla řidiče na její druhé straně, kde se mohl opět napojit na silnici.
Mackenzie si prohlížela zem. Tam, kde stála, nebylo na zemi nic víc než špína, jež tu a tam ustupovala štěrku a dále dehtovým skvrnám kolem kontejnerů. Mackenzie stála na štěrku a dívala se na otisky pneumatik, které tu za sebou zanechávaly velké nákladní vozy. Jejich stopy se všemožně křížily a bylo jich tolik, že bylo zhola nemožné sledovat delší dobu kteroukoliv z nich. Poslední dobou bylo navíc horko a sucho. Naposledy pršelo zhruba před týdnem a to bylo stejně jenom pár kapek. Vyprahlá země jakýkoliv pokus o sledování stopy podkopávala ještě více.
Mackenzie usoudila, že získat tu nějaké otisky bot nebo čehokoliv užitečného, je v současné situaci zhola nemožné, a tak se přidala k Bryersovi u kontejnerů.
„V tomhle bylo nalezeno tělo,“ řekl agent. „Forenzní už sebrali vzorky krve a sejmuli otisky prstů. Jméno zavražděné bylo Susan Kellermanová, dva a dvacet let, trvalé bydliště v Georgetownu.“
Mackenzie přikývla, ale ani teď nic neřekla. Dívala se na skládku a přemýšlela, jak to celé uchopit. Teď pracovala pro FBI, a tak si snad mohla dovolit přeskočit pár úvodních kroků a neplýtvat časem na věcech, které jsou zřejmé na první pohled. Ti, kteří tu byli před ní – nejspíše včetně Bryerse – už mravenčí práci udělali. Mackenzie se namísto toho pokusí zaměřit na věci nezřetelné…takové, které mohly zůstat dosud přehlédnuty.
Po zhruba minutě rozhlížení se v nejbližším okolí nabyla dojmu, že zjistila vše, co se dalo zjistit. Nebylo toho mnoho.
„Povězte mi,“ řekl Bryers. „Co signalizuje vrahovo rozhodnutí zbavit se těch těl právě tady?“
„Nemyslím si, že zvolil skládku z pohodlnosti,“ odpověděla Mackenzie. „Myslím, že se snaží především zůstat v utajení. Nechává tu ta těla, protože se jich chce zbavit. Řekla bych, že možná i žije poblíž…ne více než třicet mil. Nemyslím si, že by jel delší vzdálenost jenom proto, aby se zbavil těla na skládce…obzvláště ne v noci.“
„Proč hraje noc roli?“ zeptal se Bryers.
Mackenzie věděla, že ji zkouší, ale nijak ji to neznepokojovalo. Tohle byla ohromná příležitost, a tak trochu šťourání snese.
„Protože jindy, než v noci, ani přijít nemohl. Těžko by se tu mohl zbavovat mrtvoly za bílého dne, když je všude kolem spousta lidí. To by bylo hloupé.”
„Takže myslíte, že je chytrý?”
„Ne nezbytně. Je opatrný. To není to samé jako chytrý.”
„Všiml jsem si, že jste se dívala po stopách pneumatik,” pokračoval agent. „Zkoušeli jsme to, bezvýsledně. Je jich tu hrozně moc.”
„Ano, to by bylo skoro nemožné,” odpověděla. „Samozřejmě, jak jsem řekla, předpokládám, že se těla zbavil po pár hodinách od vraždy. Pracujete se stejnou variantou, že?”
„Přesně tak.”
„Takže tady nebudou žádné stopy,” shrnula to.
Bryers se usmál. „To je pravda,“ odpověděl. „Žádné stopy pneumatik. Možná ale otisky bot. Ne, že by na tom záleželo. I těch jsou tu kolem spousty.“
Mackenzie přikývla. Bylo jí trapně, že jí unikl tak jasný fakt. Ale alespoň to nasměrovalo její myšlení novým směrem.
„Určitě však nepřinesl to tělo na ramenou,“ pokračovala zamyšleně. „Stopy jeho pneumatik někde být musejí. Ne tady, ale možná, že budou před branou. Můžeme zkusit porovnat stopy, které najdeme před branou s těmi tady kolem. Můžeme se i podívat po stopách kolem plotu, přes který to tělo nejspíš přehodil.“
„Je dobrý nápad,“ řekl Bryers obdivně. „Detail, na který kluci z laborky už přišli, ale mně se ho předtím podařilo přehlédnout. Ano, máte pravdu. Musel nechat auto před branou. Takže pokud najdeme stopu, která se zastavuje u brány a potom se otáčí a odjíždí zase pryč, mohl by to být náš člověk.“
„Mohl,“ řekla Mackenzie.
„Takže přemýšlíte o těch stopách, ale to není nic nového. Co vás ještě napadá?“
Nebyl neslušný, ani povýšený. To mohla z tónu jeho hlasu jasně vyčíst. Jednoduše se snažil ji motivovat k lepšímu výkonu.
„Můžeme zjistit, kolik aut tudy v určitý den projede?“
Přibližně jedenáct set,“ odpověděl Bryers. „Přesto však, pokud dokážeme najít stopu, která přijíždí jenom k bráně a zastavuje se…“
„Mohl by to být začátek.“
„Doufáme v to,“ řekl Bryers. „Máme na tom nasazený tým už od včerejšího odpoledne, ale pořád se jim nepodařilo nic najít.“
„Mohu se tam podívat, jestli chcete,“ řekla Mackenzie.
„Na to zapomeňte,“ řekl Bryers. „Teď pracujete pro FBI, slečno Whiteová. Nezdržujte se někde, kde už pracuje jiné oddělení, které to navíc dokáže dělat lépe než vy.“
Mackenzie se zadívala zpátky do ohromného kontejneru a snažila se v obrysech pokroucených odpadků něco vykoukat. Ještě nedávno tu leželo tělo mladé ženy, bylo nahé a pomlácené. Byla odhozena na stejném místě, kde se lidé zbavovali věcí, jež už nepotřebovali. Možná, že se vrah snažil naznačit, že ženy, které zabil, nebyly o mnoho lepší, než běžný domácí odpad.
Téměř si přála být tam, kde Bryers a jeho partner s jednou nohou v důchodu začínali. Možná, že by toho tehdy dokázala odhalit více. Možná, že tehdy by byla schopná Bryerse přivést k podezřelému mnohem blíže. Jenže teď se nezmohla na nic více, než už dávno prověřované teorie o otiscích pneumatik.
Vrátila se zpátky k Bryersovi, který jenom tak stál a díval se směrem ke vstupní bráně. Nejspíše jí dával čas na přemýšlení. Byla mu za to vděčná, ale na druhou stranu jí to i připomínalo, jak moc zelená pořád ještě je.
Začala kráčet podél drátěného plotu, jenž obkružoval skládku. Začala u brány, kudy vjížděly náklaďáky a pokračovala doleva. Podívala se do trávy kolem základny plotu, když tu ji napadlo něco dalšího.
On