Posedlost . Блейк Пирс
a zabručel. Vůbec ho to nepotěšilo. Zastaví? Aprilino srdce divoce bilo.
Brian byl zrovna na telefonu, zatímco stál na chodníku a čekal. Ale díval se přímo na auto a April si byla jistá, že má na řidiče dost dobrý výhled. Byla ráda, že má případného svědka pro případ, že má muž něco zlého za lubem.
Muž si Briana prohlížel a musel ho vidět, jak hovoří do telefonu a jak se na něj přímo dívá.
Bez dalšího slova muž odemkl dveře. April ukázala Brianovi, aby nastoupil na zadní sedadlo, pak otevřel dveře a naskočil dovnitř. Zavřel dveře právě v okamžiku, když se semafor změnil a řada aut se znovu začínala rozjíždět.
“Díky za svezení, šéfe,” řekl Brian rozjasněně.
Muž vůbec nic neřekl. Stále se mračil.
“Veze nás ke mně domů, Briane,” řekla April.
“Úžasné,” odpověděl Brian.
April se nyní cítila bezpečně. Jestli měl ten muž skutečně zlé úmysly, jistě se nezmocní jich obou, jí i Briana. Jistě je zaveze přímo k domu její matky.
April plánovala dopředu a přemýšlela, jestli má matce říci o tom muži a jejím podezření vůči němu. Ale ne, to by znamenalo připustit, že nešla do hodiny a jela stopem. Mamka by jí dala navždy domácí vězení.
A kromě toho, pomyslela si, nemohl být řidič Peterson.
Peterson byl psychotický vrah, ne normální muž, který řídí auto.
A nakonec byl Peterson vlastně mrtev.
KAPITOLA 5
Strohý, vážný výraz Brenta Meredith říkal Riley, že se mu její požadavek vůbec nelíbí.
“Je zřejmé, že ten případ je přesně pro mě,” řekla. “Mám mnohem víc zkušeností s tímto typem ujetého sériového vraha, než kdokoli jiný.”
Právě popsala telefonát z Reedsportu, Meredithova čelist byla celou tu dobu pevně sevřená.
Po dlouhém tichu Meredith konečně vzdychl.
“Povolím to,” řekl zdráhavě.
Riley si oddychla.
“Děkuji vám, pane,” řekla.
“Neděkujte mi,” zabručel. “Dělám to proti svému přesvědčení. Nechávám to projít jen proto, že máte pro řešení tohoto případu zvláštní dovednosti. Vaše zkušenosti s tímto typem vraha jsou jedinečné. Přiřadím vám partnera.”
Riley pocítila vlnu zklamání. Věděla, že pracovat právě nyní s Billem nebylo možné, ale přemýšlela, zda Meredith věděl, proč je mezi dlouholetými partnery napětí. Předpokládala, že je pravděpodobnější, že Bill prostě Meredithovi řekl, že tentokrát chce zůstat blízko domova.
“Ale pane—” začala.
“Žádné ale,” řekl Meredith. “A žádné další z těch vašich osamocených lumpáren. Není to chytré a odporuje to pravidlům. Málem jste se už víc než jedenkrát nechala zabít. Pravidla jsou pravidla. A právě teď už jich sám dost porušuji tím, že vám po nedávných incidentech nenařizuji dovolenou.”
“Ano, pane,” řekla Riley potichu.
Meredith si třel bradu, zvažoval všechny možnosti. Řekl, “Agentka Vargas půjde s vámi.”
“Lucy Vargas?” zeptala se Riley.
Meredith jen kývl. Riley se ten nápad moc nelíbil.
“Byla v týmu, který se ukázal předešlou noc v mém domě,” řekla Riley. “Působí impozantně a líbila se mi – ale je to zelenáč. Jsem zvyklá pracovat s někým zkušenějším.”
Meredith se doširoka usmál. “Její známky na akademii byly výjimečné. A je mladá. Je vzácné, aby byli studenti přijati do Úřadu pro analýzu chování přímo z akademie. Ale ona je skutečně tak dobrá. Je připravena získat zkušenosti v terénu.”
Riley věděla, že nemá na výběr.
Meredith pokračoval, “Jak brzo budete připravena vyrazit?”
Riley si v hlavě promítla nezbytné kroky. Promluvit se svou dcerou bylo na seznamu jako první. A co dalšího? Cestovní tašku v kanceláři neměla. Bude muset zajet do Fredericksburgu, zastavit se doma, potom zajistit, aby April zůstala u svého otce a jet zpět do Quantica.
“Dejte mi tři hodiny,” řekla.
“Zajistím letadlo,” řekl Meredith. “Informuji velitele policie v Reedsportu, že je tým na cestě. Buďte na vzletové dráze přesně za tři hodiny. Jestli budete mít zpoždění, bude to sakra velký problém.”
Riley nervózně vstala ze židle.
“Rozumím, pane,” řekla. Téměř mu znovu poděkovala, ale urychleně si vzpomněla na jeho příkaz, aby to nedělala. Odešla z kanceláře bez dalšího slova.
*
Riley se dostala domů za půl hodiny, zaparkovala venku a namířila si to přímo k hlavní dveřím. Musí si vzít své cestovaní zavazadlo, malý kufřík, který mívala vždy sbalený, včetně toaletních potřeb, županu a oblečení na převléknutí. Musí si je bleskurychle vyzvednout a pak jet do města, kde vše April a Ryanovi vysvětlí. Na tu část se vůbec netěšila, že musí si být jistá, že April bude v bezpečí.
Když otočila klíč hlavních dveří, zjistila, že už jsou odemčené. Věděla, že když odcházela, zamykala. Vždy to tak dělala, bez výjimky. Všechny Rileyny smysly byly okamžitě v pohotovosti. Vyndala svou zbraň a vešla dovnitř.
Jak se kradmo pohybovala domem, nahlížela do každého zákoutí a rohu, uvědomila si, že slyší dlouhý a nepřerušovaný zvuk. Zdálo se, že přichází zvenčí. Byla to hudba – velmi hlasitá hudba.
Co to k čertu?
Stále vyhlížející vetřelce procházela kuchyní. Zadní dveře byly z části otevřeny a venku vřískala popová hudba. Ucítila známou vůni.
“Jéžiš, snad ne zase,” řekla si pro sebe.
Vrátila zbraň do pouzdra a vyšla ven. A jasně, byla tam April, seděla u piknikového stolku s hubeným chlapcem, nejspíš stejně starým. Hudba vycházela z malých reproduktorů, které seděly na piknikovém stole.
Když svou matku uviděla, Apriliny oči zažehly panikou. Natáhla se pod piknikový stůl, aby uhasila joint, který měla v ruce, samozřejmě si přála, aby zmizel.
“Neobtěžuj se to schovávat,” řekla Riley a kráčela ke stolu. “Vím, co děláte.”
Sotva byla přes hudbu slyšet. Natáhla se po přehrávači a vypnula ho.
“To není, co vypadá, že to je, mami,” řekla April.
“To je přesně to, co se to zdá být,” řekla Riley. “Dej mi ten zbytek.”
April zakroutila očima a podala ji plastový pytlík, ve kterém bylo trochu trávy.
“Myslela jsem, že jsi v práci,” řekla April, jako by to vše vysvětlovalo.
Riley si nebyla jistá, jestli má být víc naštvaná nebo zklamaná. Už jednou předtím April nachytala, jak kouří trávu. Ale věci se mezi nimi urovnaly a ona si myslela,