Rytířské Klání . Морган Райс

      KAPITOLA PRVNÍ

      Thorgrin stál na přídi své elegantní plachetnice, svíral v rukou zábradlí a nechával vítr, aby mu cuchal vlasy. Díval se někam do dálky a měl stále větší a větší obavy o budoucnost. Loď, již sebrali pirátům, byla s dobrým větrem rychlá jako blesk a Elden, O’Connor, Matus, Reece, Indra a Selese jí byli dobrou posádkou. Angela se více než práce s plachtami držela Thora. Ten si přál plout ještě a ještě rychleji, ale zároveň věděl, že rychlejší už snad žádná loď ani být nemůže. Přesto však nepřestával přemýšlet, jak ještě přidat. Tentokrát si byl jistý, že ví kde Guwayna hledat. Byl na Ostrově světla a v nebezpečí.

      Thor nerozuměl, jak to bylo vlastně možné. Naposledy, když je opustil, byl Guwayne přece na Ostrově světla v bezpečí. Byl pod ochranou Ragona a to byl druid stejně mocný jako jeho bratr Argon, který byl nejmocnějším čarodějem, jakého kdy Thorgrin poznal – vždyť sám zvládal ochraňovat celý velký Prsten. Thora by tehdy ani ve snu nenapadlo, že by se Guwaynovi s Ragonem mohlo něco přihodit.

      Jediným vysvětlením bylo, že do hry vstoupila nějaká další síla. Temná moc jakéhosi dalšího čaroděje, který se mohl měřit i s Ragonem. Copak ale mohlo na světě existovat něco tak významného, aniž by o tom věděli?

      Ale i kdyby, proč by se měli zaměřit na jeho syna?

      Vzpomínal si na spěch, ve kterém tehdy pod vlivem svých snů ostrov opouštěl, ale už si nevzpomínal, co jej vlastně hnalo pryč. Musela v tom být nějaká temná síla, která jej chtěla od synka odehnat. Jenom díky Lycoples, jež se i teď nad jeho lodí pravidelně ukazovala a křičela, se jeho zrak nakonec znovu otočil k tomuto ostrovu a on konečně vyrazil na správnou cestu. Bylo pozdě si přiznat, že měl vlastně Guwayna celou dobu jako na dlani. Jak to jenom mohl nevidět? Jaká to temná síla mu zastřela zrak a potlačila všechny jeho jinak skvělé instinkty?

      Vzpomněl si na démony, kteří byli vypuštěni výměnou za jeho návrat do země živých. Znamenali prokletí celé jeho družiny a nejvíce pro něho samotného. Byl si jistý, že před sebou má ještě další temná kouzla a zkoušky. Jaké to však budou? Jak se na ně připravit a jak nakonec Guwayna získat zpět?

      „Nedělej si starosti,“ ozval se sladký Angelin hlas.

      Podíval se na ni. Stála vedle něj, o dvě hlavy menší, a tahala jej za koženou vestu.

      „Všechno bude v pořádku,“ usmála se.

      Thor se na ni také usmál a pohladil ji po vlasech. Měl její přítomnost rád. To děvče se pro něj postupně stalo nevlastní dcerou, kterou sám zatím neměl. Dodávala mu pocit, že není zcela odloučen od rodiny.

      „A když ne,“ dodala s dalším úsměvem, „tak se postarám, aby bylo!“

      Hrdě přitom pozvedla malý luk, který pro ni vyrobil O’Connor, a natáhla levou paži, jako kdyby chtěla na někoho zamířit. Thor se usmál, poopravil její úchop, založil na tětivu krátký šíp s dřevěnou špicí a pomohl jí natáhnout. Angela sama potom tětivu uvolnila a dívala se, jak ta malá šipka roztřeseně proletěla nad vodní hladinou a potom padla do moře na druhé straně lodi.

      „Trefila jsem nějakou rybu?!“ vyhrkla nadšeně a rozběhla se k zábradlí, aby se přesvědčila.

      Thor se podíval do zpěněných vod spolu s ní a pochyboval, že by taková rána mohla cokoliv zranit, ale i tak se spokojeně usmíval.

      „Určitě ano,“ pokýval hlavou. „Možná, že dokonce žraloka.“

      Vtom se však v dálce ozval řev, který na jeho tvář okamžitě vrátil ustaraný výraz. Trhnul sebou, ruka mu sjela k meči a zachmuřeně se zadíval na obzor.

      Oblačnost, která je po většinu cesty provázela, se teď už skoro úplně roztrhala a Thor spatřil, jak se na horizontu zvedají černá mračna. Tu a tam z nich vykukovala skaliska, vinoucí se kolem kruhového ostrova. Ostrov vypadal jako hora, vystupující rovnou z moře, jejíž vrcholek byl useknut mečem nějakého obrovského boha, a teď z ní zbýval jenom pařez. Nebylo možné jej zaměnit za žádný jiný ostrov na světě.

      Byl to Ostrov světla.

      Thora bodlo u srdce, když v oblacích spatřil obrysy jakýchsi černých okřídlených oblud, připomínajících obrovské gargoyly. Kroužili nad ostrovem jako supi a v jednom kuse skřípavě řvali. Uvědomil si, že pluje přímo vstříc jakési temné armádě a kouř, který vidí, stoupá z hořícího ostrova. Zdálo se, že před plameny nebyl ušetřen ani metr jeho povrchu.

      „RYCHLEJI!“ vykřikl Thor zoufale a přitom věděl, že je to k ničemu. Snad ještě nikdy v životě se necítil tak bezmocný jako teď.

      Jenže co mohl dělat? Díval se na plameny, šlehající do výšky, na kouř stoupající z nich a na obludy, poletující sem a tam. Slyšel Lycoples jak někde v dálce řve a věděl, že přichází pozdě. Nikdo na ostrově nemohl přežít. Nikdo – Ragon, Guwayne, ba snad ani tráva. Všechno bylo bezpochyby spáleno na uhel.

      „NE!“ křičel Thor a bil pěstí o zábradlí lodi, která jej nadále poslušně unášela vstříc Ostrovu světla, proměněnému v ostrov smrti.