Spona pro dědice. Морган Райс
nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.
OBSAH
KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ
KAPITOLA PRVNÍ
Pán vran se rozhlížel po Ashtonu a musel se pousmát. Město se totiž postupně měnilo na spáleniště. Mračna kouře stoupala z míst, která jeho muži čistili pomocí ohně, z kováren, které teď chrlily mnohem větší množství zbraní než dřív, z kovových košů, ve kterých jeho vojáci žhavili cejchovací železa, jimiž značkovali zajatce. A konečně také z míst, kde žhavili železo k obyčejnému mučení těch, co se mu odvážili odporovat.
„Ke mně,“ řekl a natáhl ruku. „Ukažte.“
Z nebe se snesly vrány a přistály na rukávu jeho natažené ruky. Pařáty zarývaly do masa pod kabátem. Hlasitě se rozkrákaly. Vždy, když nějaká přistála, Pán vran cítil a viděl město, které je v troskách. S každým takovým výjevem se jeho úsměv roztahoval ještě šířeji.
První vrána mu ukázala ruiny vnějšího města, kde hladovějící děti utíkaly před staršími hladovějícími dětmi. Všechny svíraly v rukou nože a palice. Budovy byly poničené, zbyly z nich jen hromady rozlámaného dřeva a rozbitých kamenů, které prohrabovaly vrány a hledaly pod nimi těla. Pán vran cítil, když nějaké tělo našly, cítil, jak se krmí a jak se do něj jejich prostřednictvím vlévá nový život.
Víc moci ale získával z živých zajatců. Z klecí, mučicích kol a kůlů, u kterých byli uvázaní. O klece se staral celý batalion jeho mužů. Přiváděl k nim stále nové a nové zločince. V Ashtonu, pod nadvládou Nové armády byl totiž zločinec téměř každý. Ozvalo se zapráskání mušket. Vojáci se cvičili v přesné střelbě na lidech odsouzených k smrti. A na každého, úplně každého padlého, se vždy vrhlo celé hejno vran.
Ještě víc moci pak přicházelo z míst, kde dřeli zbývající obyvatelé města. Byli nuceni kout zbraně, přenášet kameny,