F. L. Věk (Díl čtvrtý). Alois Jirásek
já na jeho Alcibiada —,“ přidávala se baronka Skronská.
„Byly to opravdu rozkošné chvíle při té knize.“
„Kdo bude mít radost,“ pokračoval baron Stentsch, jenž zasmušile naslouchal těm nadšeným vzpomínkám, „Jistě černí ptáci.“
„To snad,“ přisvědčoval rada Slívka, „no ale, i z nich nejeden bude litovat, že Meissner odchází. A on sám bude na mnohé vzpomínat. Na Vydru jistě; co se mu nadělal, jen co je pravda, co se navtipkoval o něm i v přednáškách, a vidíte, mám to od profesora Mikana, kolikrát po takové přednášce šel rovnou k Vydrovi a bavil se s ním jakoby nic třeba hodinu, dvě.“
„A věděl to Vydra?“ ptala se baronka.
„Věděl. Ale byl shovívavý, a pánové, snášenlivější k nekatolíkům, nežli byste myslili. Sic mluvíval ostře, ale mnohý chudý evangelický filosof by mohl povídat o jeho dobročinnosti.“
„Jak mu asi teď je —,“ prohodil baron Stentsch.
„Což mu je hůř?“ zeptal se Slívka kvapně.
„To jste neslyšeli, že ho ranila mrtvice?“ divil se baron.
Žasli, žádný nevěděl. Ptali se chvatně a dychtivě kdy.
„Prý dnes, jak jsem odpoledne slyšel. Je prý bez sebe.“
„Ale žije.“
„To ano —“
„Ubohý,“ litoval rada Slívka, „tak dlouho již vlastně umírat a ještě tohle!“ Obrátil se ke skupině hraběnky Bubnové, vědí-li —
Novina ta svedla všechny vjedno. I mladý Hanold i slečna Lory přikva-pili od klavíru a slečna se hned obrátila po baronce s otázkou, to že tam je asi doktor Held, proto snad že nejde.
Rytíř Eisenstein vzpomněl na Jeníka, ten že by jistě víc věděl.
„Kde jenom je náš rezonér,“ ptal se baron Ehrenburg.
„Však on nevynechá, je-li farao —,“ prohodil zlomyslně Hanold.
„Všecky nás zas oškube jako orel,“ jistil Eisenstein.
„Bude zas fulminovat,“ řekl doktor Blumentritt.
„A naříkat,“ přidal po česku rada Slívka, „že nic nemá; čtverák —“
„Sedm hodin,“ hlásila baronka Skronská žertem slavnostně, ohlížejíc se po sloupkových hodinách, stojících na římse nad krbem, „pan rytíř Jeník teď jistě vstoupí —“
Salónem veseleji rozšumělo, hosté se obraceli po dveřích, kterými v ten okamžik, jako by na něj čekal, vcházel skutečně rytíř Jeník v tmavomodrém fraku širokého límce, s bělostným nákrčníkem „moelleuse“, v úzkých, sivých nohavicích a v botách s holínkami, vlasů mírně, ne však uměle kolem čela zkadeřených. Vykračoval pružně, s jistou však vojenskou určitostí. Poklonil se paní domu, dámám, pozdravil pány, samé dobré známé.
Čekali od něho určitou zprávu i podrobnosti, a on sám nevěděl, že profesor Vydra byl raněn mrtvicí. Zpráva ta ho zarazila. Nebyl s ním blíže znám, setkal se s ním jen několikrát u Krameria v Expedici, neznal plně jeho působení, nebo v čas jeho největší slávy profesorské sloužil v poli, ale to dobře věděl, že slavený matematik a profesor je nadevše upřímný Čech. Proto ne bez účastenství vyslechl zprávu o ráně, která ho stihla.
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.