Toužení . Блейк Пирс
se.
Z jeho slov Riley až nadskočila.
Úředník neodpověděl. To nebyla otázka, na jejíž odpověď měl Caldwell právo.
Po napjatém ticho Caldwell znovu promluvil.
"Řekněte agentce Paige, že bych si přál, aby si byla bývala odměněna mým uměním."
Ačkoli Riley neviděla jeho tvář jasně, pomyslela si, že zaslechla, jak se zachichotal.
"To je všechno," řekl. "Jsem připraven."
Riley zaplavil vztek, hrůza a zmatek. To byla poslední věc, kterou by byla čekala. Derrick Caldwell si vybral věnovat své poslední životní momenty jí. Seděla tu za nerozbitným štítem ze skla a byla bezmocná s tím cokoli udělat.
Přivedla ho ke spravedlnosti, ale nakonec se dokázal podivně, choře pomstít.
Cítila, jak ji Gail uchopila svou malou rukou.
Dobrý Bože, pomyslela si Riley. Ona mě uklidňuje.
Riley potlačila vlnu nevolnosti.
Caldwell řekl ještě jednu věc.
"Ucítím to, až to začne?"
Opět nedostal žádnou odpověď. Riley viděla, jak se průhlednými in vitro trubičkami pohybuje kapalina. Caldwell se několikrát zhluboka nadechl a zdálo se, že usnul. Levá noha mu několikrát zacukala a pak se zklidnila.
Po chvíli jeden ze strážných štípl do obou chodidel, ale v odpovědi nedostal žádnou reakci. Zdálo se to být podivné gesto. Ale Riley si uvědomila, že strážný kontroloval zda sedativa zafungovala a že je Caldwell zcela v bezvědomí.
Strážce něco tiše vykřikl na lidi za závěsem. Riley viděla jak in vitro trubičkami teče nová dávka tekutiny. Věděla, že druhý lék zastaví jeho plíce. Za malou chvilku třetí lék zastaví jeho srdce.
Jak se Caldwellovo dýchání zpomalilo, Riley zjistila, že myslí na to, co sleduje. Jak se to liší od časů, kdy použila smrtící sílu ona sama? Během plnění svých povinností zabila několik vrahů.
Ale tohle bylo jiné, než některá z těch dalších úmrtí. Ve srovnání to bylo bizarně kontrolované, čisté, klinické, neposkvrněné. Zdálo se to být nevysvětlitelně špatně. Riley zjistila, že přemýšlí ...
Neměla jsem dopustit, aby to zašlo až sem.
Věděla, že udělala chybu, když provedla Caldwellovo zadržení profesionálně a podle předpisů. Ale i tak si pomyslela ...
Měla jsem ho zabít sama.
Gail držela vytrvale Riley za ruku deset dlouhých minut. Konečně úředník vedle Caldwella řekl něco, co Riley nemohla zaslechnout.
Dozorce vystoupil zpoza záclony a promluvil dostatečně jasným hlasem, aby mu rozuměli všichni svědkové.
"Trest byl úspěšně proveden v 9:07 hodin."
Pak se záclony před oknem opět uzavřely. Svědci už viděli všechno, co měli vidět. Do místnosti vstoupili dozorci a všechny vyzvali, aby co nejdříve odešli.
Když skupina přešla do chodby, Gail znovu uchopila Riley za ruku.
"Je mi líto, že řekl, co řekl," řekla jí Gail.
Riley byla překvapená. Jak se mohla Gail obávat o Rileyny pocity ve chvíli, když vraha její vlastní dcery konečně dostihlo právo?
"Jak se cítíte, Gail?" zeptala se, když rychle kráčely k východu.
Gail chvíli mlčky šla. Zdálo se, že je její výraz úplně prázdný.
"Je po všem," řekla konečně, její hlas pozbyl citu a byl chladný. "Je to vykonáno."
V jediném okamžiku vstoupily do ranního slunce. Riley spatřila přes ulici dvě skupiny lidí, obě byly od sebe drženy bariérou a důsledně kontrolovány policií. Na jedné straně byli lidé, kteří se shromáždili, aby fandili popravě, vyzbrojení nenávistnými znaky, některé z nich byly vulgární a obscénní. Byli pochopitelně rozradostnělí. Na druhé straně byli demonstranti proti trestu smrti s jejich vlastními transparenty. Byli tu celou noc a bděli při svíčkách. Byli mnohem tišší.
Riley zjistila, že nemá sympatie ani k jedné skupině. Tito lidé zde byli kvůli sobě, aby veřejně ukázali jejich rozhořčení a poctivost, jednali na základě naprostého vlastního požitkářství. Podle ní tu být neměli – ne mezi lidmi, jejichž bolest a žal byly až příliš reálné.
Mezi vstupem a davem byl roj novinářů a poblíž vozy médií. Jak se mezi nimi Riley prodírala, jedna žena k ní letěla s mikrofonem a kameraman hned za ní.
"Agentka Paige? Jste agentka Paige?" zeptala se.
Riley neodpověděla. Pokusila se kolem reportérky projít.
Reportérka u ní zarputile zůstávala. "Slyšeli jsme, že vás Caldwell zmínil ve svých posledních slovech. Chcete k tomu něco říct?"
Další reportéři je obklíčili a požadovali odpověď na stejnou otázku. Riley zaskřípala zuby a tlačila se davem. Nakonec se od nich odtrhla.
Jak spěchala k autu, zjistila, že přemýšlí o Meredithovi a Billovi. Oba ji prosili, aby vzala nový případ. A ona se vyhýbala podat někomu z nich jakoukoli odpověď.
Proč? říkala si.
Právě utekla reportérům. Utíkala také od Billa a Mereditha? Utíkala od toho, kým je? Od všeho co musela učinit?
*
Riley byla vděčný, že je doma. Smrt, které byla to ráno svědkem, v ní stále zanechával pocit prázdnoty a jízda zpět do Fredericksburgu pro ni byla únavná. Ale když otevřela dveře svého domu, něco nesedělo.
Bylo v něm nepřirozené ticho. April by už měla být zpět ze školy. Kde je Gabriela? Riley odešla do kuchyně a zjistila, že je prázdná. Na kuchyňském stole byl vzkaz.
Me voy a la tienda, bylo na něm. Gabriela šla do obchodu.
Riley sevřela opěradlo židle, jak ji zachvátila vlna paniky. Tenkrát, když šla Gabriela do obchodu, byla April unesena z domu jejího otce.
Tma, záblesk ohně.
Riley se otočila a rozběhla se ke schodišti.
"April," vykřikla.
Nezazněla žádná odpověď.
Riley se hnala vzhůru po schodišti. Ani v jedné ložnici nikdo nebyl. V její malé kanceláře nikdo nebyl.
Riley bušilo srdce, i když jí rozum říkal, že je bláhová. Její tělo její mysl neposlouchalo.
Rozběhla se dolů a utíkala k terase za domem.
"April," vykřikla.
Ale na sousedově dvoře si nikdo si nehrál a na dohled nebyly žádné děti.
Zarazila v sobě další výkřik. Nechtěla, aby byli tito sousedé přesvědčeni, že je opravdu šílená. Ne tak brzo.
Zašmátrala v kapse a vytáhla svůj mobil. Poslala April zprávu.
Nedostala žádnou odpověď.
Riley se vrátila dovnitř a sedla si na gauč. Hlavu si položila do dlaní.
Byla zpět ve stísněném prostoru, ležící ve špíně v temnotě.
Ale malé světlo se pohybovalo směrem k ní. Viděla jeho krutou tvář