Pochod Králů . Морган Райс
Odpusť mi. Byl jsi věrný. Možná jediný věrný člen celého dvora.“
„Přál bych si, abych se mýlil,“ řekl Thor. „Přál bych si, abys byl v bezpečí. Aby moje sny byly jenom iluze a na tebe nikdo nespáchal žádný atentát. Třeba jsem se přece jenom mýlil. Třeba to přežiješ.“
MacGil ale zakroutil hlavou.
„Můj čas nadešel,“ řekl Thorovi.
Chlapec polknul. Doufal, že to není pravda, ale cítil něco jiného.
„Víš, kdo udělal tu strašnou věc, můj pane?“ položil Thor konečně otázku, která jej pálila od té doby, kdy se mu zdál ten sen. Nedokázal pochopit, kdo by mohl chtít krále zabít a proč.
MacGil se podíval na strop a několikrát namáhavě zamrkal.
„Viděl jsem jeho tvář. Je to tvář, kterou dobře znám. Ale z nějakého důvodu ji nedokážu přiřadit ke konkrétnímu jménu.“
Potom se otočil a podíval na Thora.
„Na tom teď nezáleží. Můj čas nadešel. Ať to bylo jeho rukou, nebo snad rukou někoho jiného, konec bude stejný tak jako tak. Na čem teď záleží…“ řekl a uchopil Thorovo zápěstí silou, která chlapce překvapila , „je to, co se stane poté až odejdu. Naše království zůstane bez krále.“
MacGil se zadíval na Thora s vážností, které Thor vůbec nerozuměl. Nechápal přesně o čem to mluví, nebo jestli to není zároveň i požadavek. Chtěl se zeptat, ale viděl, jak těžké pro krále je znovu chytit dech a tak se rozhodl jej v jeho řeči nepřerušovat.
„Argon o tobě říkal pravdu,“ řekl MacGil a pomalu uvolnil sevření. „Tvůj osud je daleko větší než ten můj.“
Thor při těch slovech pocítil mravenčení v celém těle. Jeho osud? Větší než králův? Už jenom představa, že se král o něm radil s Argonem byla víc, než by si kdy dokázal představit. Co mohla znamenat věta, že je jeho osud větší než MacGilův? Nezačal král ve svých posledních chvílích blouznit?
„Vybral jsem si tě…přijal jsem tě do své rodiny z určitého důvodu. Víš jaký je ten důvod?“
Thor zakroutil hlavou a snažil se nedat příliš okatě najevo, jak moc ten důvod chce znát.
„Nerozumíš proč jsem chtěl, abys tu se mnou v mých posledních chvílích byl jenom ty sám?“
„Je mi líto, můj pane,“ odpověděl Thor a znovu zakroutil hlavou. „Já nevím.“
MacGil se mdle usmál a jeho oči se začaly zavírat.
„Daleko odsud, až za Divočinou, leží úžasný kraj. Je dokonce až za zemí draků. Je to země druidů. Odkud pocházela tvoje matka. Musíš se tam vypravit, abys našel odpovědi.“
Na to se MacGilovy oči široce otevřely. Král na něj teď zíral s takovou intenzitou, která Thora téměř děsila.
„Osud našeho království na tom závisí,“ dodal. „Ty nejsi jako ostatní. Jsi jedinečný. Dokud plně nepochopíš, kdo jsi, toto království nikdy nezažije chvíli oddechu.“
MacGilovy oči se zavřely a jeho dech začal být velmi mělký. Král lapal po každém novém nádechu. Sevření jeho ruky kolem Thorova zápěstí bylo slabší a slabší, a Thor cítil, jak se mu po tváři opět kutálejí slzy. V mysli mu vířilo všechno, co král právě řekl. Snažil se své myšlenky alespoň trochu uspořádat, ale stěží byl schopen se soustředit. Slyšel správně, co král říkal?
MacGil začal něco šeptat, ale bylo to tak potichu, že Thor téměř nerozuměl. Naklonil se proto blíže a uchem se téměř dotkl králových rtů.
Král naposledy mírně pozvedl hlavu a z posledních sil vydechl:
„Pomsti mě.“
Potom najednou ztuhl. Chvíli tak ležel, načež se jeho hlava pomalu naklonila do strany a s očima široce otevřenýma dodýchal.
Byl mrtvý.
„NE!“ zakvílel Thor.
Jeho výkřik musel být dostatečně silný, aby jej bylo slyšet i za dveřmi, protože jenom o zlomek vteřiny poté se dveře rozletěly dokořán a Thor slyšel, jak se do místnosti hrnou desítky lidí. Měl mlhavý pocit, že se všude kolem něho shromažďují ostatní. Tlumeně slyšel hradní zvony, které temně a pomalu vyzváněly. Znovu. A znovu. Odbíjení zvonů se slilo do jednoho zvuku s tepáním krve v jeho vlastních spáncích. Všechno se ale slévalo více a více. Za chvíli už se s ním celá místnost točila jako divoký vír.
Potom Thor ztratil vědomí a bez jakékoliv opory se obličejem napřed zhroutil na kamennou podlahu.
KAPITOLA ŠESTÁ
Náhlý poryv větru udeřil Garetha do tváře a oči se mu okamžitě zalily slzami, když vzhlédl k jasné záři prvního vycházejícího slunce. Den zrovna začínal a na nejbližším vrcholku Kolvijských útesů se shromáždily stovky členů královské rodiny, přátel a lidí blízkých dvoru, kteří se chtěli zúčastnit pohřbu. Hned za nimi následovala armáda vojáků a ještě dál viděl Gareth masy obyčejných lidí, kteří se přišli alespoň z povzdálí podívat na ceremonie. Smutek na jejich tvářích nebyl ani v nejmenším strojený. Jeho otec byl milován, to bylo více než jisté.
Gareth stál spolu se zbytkem nejbližší rodiny v půlkruhu okolo těla svého otce, které bylo uloženo v rakvi, vedle hrobky. Kolem lůžka jeho posledního odpočinku byly uvázané provazy, čekající splnit svůj účel při ukládání krále na věčný odpočinek. Argon stál přede všemi, měl na sobě temně purpurovou róbu, kterou používal pouze pro pohřební rituály, a v jeho tváři, navíc ještě zpola ukryté pod kapucí, se nedala vyčíst sebenepatrnější emoce. Gareth se zoufale snažil tu tvář zkoumat a zjistit, jak moc toho Argon ví. Ví Argon kdo zabil Garethova otce? Pokud ano, řekne o tom ostatním, anebo nechá osud, aby hrál dále svou rozehranou hru?
Ke Garethově smůle byl ten protivný kluk Thor očištěn od vší viny, protože opravdu dost dobře nemohl bodnout krále v jeho komnatě, když ve stejném okamžiku seděl zamčený v cele podzemního žaláře. Sám král navíc před svou smrtí stačil prohlásit Thora za nevinného. To pochopitelně Garethovu věc jen a pouze ztěžovalo. U dvora už byla dokonce svolána rada, která dostala za úkol prozkoumat každičký detail kolem celé vraždy. Garethovo srdce divoce bilo, když tu teď stál s ostatními, sledoval, jak je otcovo tělo pomalu spouštěno pod zem a jediné, co si přál, bylo vrhnout se do hrobu spolu s ním.
Bylo jen otázkou času, dokud stopy vyšetřovatele nezavedou k Firthovi a jakmile se tak stane, Gareth se potopí spolu s ním. Bude muset jednat co nejrychleji, odvést jejich pozornost jiným směrem a přišpendlit vinu na někoho jiného. Také se mu honily hlavou myšlenky o tom, zda jej někdo z jeho nejbližších podezřívá. Přistihoval se, že téměř paranoidně neustále zkoumá tváře kolem sebe, ale nikdy nezahlédl ani náznak podezření. Vedle něj stáli jeho bratři, Reece, Godfrey a Kendrick, dále pak sestra Gwendolyn a jejich matka. Královnina tvář byla ztrhaná zármutkem a její celkový vzhled vypovídal o hlubokém otřesu. Od otcovy smrti se stala jakoby jiným člověkem. Celé dny téměř nepromluvila. Doneslo se mu, že prý v okamžiku, kdy jí sdělili zprávu o atentátu, ji postihla nějaká forma paralýzy. Polovina její tváře ztuhla a když teď otevřela pusu a pokoušela se mluvit, slova vycházela jenom