Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky

      O týden později byl Bedbug propuštěn ze 78. policejní stanice. To byla pátá větev v řadě, počínaje staničními policajty a všude, kde umýval záchody. Nikdo před ním s tím nesouhlasil. A musel si spláchnout roční nečistoty.

      Harutun byl unavený čekáním na něj na stanici na týden, bylo to dobré léto. Kontaktoval místního gopota a bezdomovce. Jeho oblečení se změnilo na podlahu hadr. Jeho oteklá tvář z «ledu» – čisticí prostředek na etanolové brýle opilý bezdomovci a podobně – zčervenala jako šimpanzova prdel. Oči měl plné slz, nejen ze zármutku, ale také z hrozného kocoviny. Seděl v průchodu moskevské stanice metra. Klobouk byl vzhůru nohama a ležel na podlaze. Bylo v něm vidět desetník: jedna, pět a deset mincí. Seděl na kolenou a mírně vzlykal. Prsty stěží chyběly slzy.

      – Harutun? Ottila zavolala: «Co se s tebou děje?»

      – Ah? Apchi, – desátník pozvedl oči pomalu.

      – Vstávej, sedíš tady? – Chyba přišla a zvedla klobouk.

      – Nedotýkejte se, apchi. – Harutun hystericky zařval a popadl klobouk. Něco malého vyskočilo na mramorovou podlahu a zazvonilo. Zvonění slyšeli lidé bez domova stojící poblíž. Vypadali slušně a mladší.

      – Hej chlapče, no, vypadni z toho úbohého. – vykřikl jeden z nich

      – Neobtěžujte ho, aby si vydělal chléb, schmuck. – vystrašilo druhé.

      – Vali, Vali. – podpořili třetí, – zatímco byli naživu.

      – Říkáš mladým lidem? – místní detektiv generál Klop překvapeně otevřel oči.

      – Ach? Ano, tohle vůbec není dítě.

      – Je to trpaslík?!

      – Ano, a černoši. Heh. – A začali se blížit k štěnice.

      «Kazeta,» zakňučel Harutun a klekl. – utéct, šéfe. Odložím je. Přesto mě už porazili a donutili mě prosit.

      – Není to ssy, vysvětlím jim v Sarakabalatanayaksoyodbski, že nemůžete urazit starší lidi. Ottila sebevědomě odpověděl a stáhl si rukávy.

      – Ach, Zyoma, rozhodl se do nás narazit, – pro toho parchanta, nejzdravějšího a plešatého.

      – Grey, přetáhněte ji do kbelíku. – podporuje tenké a tetování směřující na urnu.

      – Říkám hned, uklidněte mladé lidi, varuji vás naposledy. – laskavě se zeptal Klop a podíval se do očí zdravých. Vzal si ho obrovským štětcem za límec a zvedl ho a přivázal ho k očím. Usmál se ehidno a ostře zalapal po dechu. Otevřel oči, jako by měl zácpu, a rozšířil ústa, jako by chtěl vložit Ilyichovu žárovku do úst. Goon pustil štětec a sklonil se, chytil ho za slabiny oběma rukama.

      – Ahhhhh!!!! – utopil všechny kolem.

      Ottila přistál na nohou a krčící se dal druhou ránu do koulí, ale pěstí.

      Chvíli bouchl pěstí do pěsti tak rychle, že bylo obtížné rozlišit mezi jeho rukama a nakonec zasáhnout patou do Adamova jablka skokem na patě. Redneck pomalu padal dopředu a padl na čelo mramorovou podlahou a rozdrtil všechno, co mu trčelo. Ottila se odrazila na jednu stranu a chyběla mu pád. Jeho spojenci jsou foukáni větrem. A obecně byl přechod očištěn od všech druhů bezplatných nakladačů – opilců.

      Ancephalopath vstal a opřel se o rameno šéfkuchaře.

      – Děkuji, apchi, patron. Myslel jsem, apchi, umřu tady.

      – Jak ses k tomu dostal? Zavřeli mě na týden? A už jste to potopili.

      «A sám?» Pomyslel si Harutun, ale neřekl nic. Ottila se znovu podíval na desátníka a zalapal po dechu.

      – Ach, kočičko Yoshkin, co udělali s tvým hrnek?

      – Ano, dobře, apchi, – Harutun mávl rukou a odvrátil znetvořenou tvář: zlomený nos, dva prsty pod pravým okem a tři pod levým a ne jeden přední zub. Krutý svět bezdomovců a milosrdný v jedné osobě. Pro staré je velmi těžké přežít v tomto světě na dně.

      – Mdaa… ale nezeptal jsi se jich na nos?

      – Ne, ani na to nepomyslel … – Harutun se pomalu tkal za šéfa a žvýkal jazyk jako obvykle – i když, přestaňte! – zvolal, – ano, slyšel jsem, že byl postaven na mědi k nejbližší recepci, a ty – zemřeli v obchodě se starožitnostmi.

      – Kdo, ty? – Ottila se zastavila.

      – No, z místa přijetí předali starožitnictví.

      – A v kterém?

      – A ve střední, za kazašskou katedrálou.

      – Pojďme. A pak to najednou prodali?

      Stále vycházeli z Mos. Bana na Nevsky Prospect. Dvizhuha. Ottila šla na tetu stojící na chodníku a zeptala se:

      – A kde kurva. Kazaňská katedrála?

      – Ne?

      – To je: lokalizováno.

      – Nejsi Rus? host nebo hostující pracovník?

      – Ne. Jsem okrsek.

      – Vidím. Procházka po Nevském, směrem k Palácovému náměstí a na levé straně uvidíte katedrálu.

      – Děkuji. Zdraví pro vás a vaše děti … – Než štěnice štěně děkovala a šla s Incephalopathem po chodníku.

      Případ byl úspěšně dokončen. Pomník byl vrácen na své místo a postaven pod poplach a video dohled.

      Bedbug a Incephalopath dostali od Marshallové vděčnost ve formě ceny a připravenosti očekávat nové podnikání.

      Bedbug seděl ve své kanceláři a po rozhovoru s Incefalapatem, jeho manželkou a dětmi hovořil o dobrodružstvích a vynechával podrobnosti o ponížení, ke kterému došlo během vyšetřování. Smutné věci byly samozřejmě vynechány a nahrazeny hrdinskými fiktivními činy… zkrátka se smáli ranou…

      PŘÍPAD №2

      CELÝ OBJEKT

      APULAZ 1

      Uplynulo pět let nudného kolektivního života na farmě a Ottila se začal opíjet Intsefalapatomem, přesněji pil Clop úmyslně, aby se zmocnil své manželky. A Bug v mysli, to se hodilo. Ano, a Marshall nezavolal.

      – Ano, zavolám si. – házel hřebík na jeho