Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky
Ottila vstala. – A vy – posaďte se, nyní to zjistíme.
– A pak jsem šel spát.
– Kam šli? Oba jsou v pořádku, ale ropucha? Trestají ho zatčení nucenou prací. Utekli. Uniknout!!! Volejte naléhavě Intsefalata. Máme útěk.
– A kde je moje žena? – Dědeček řekl chvějícím se hlasem.
– Nepřišla k nucené práci. Bude sedět stejně … – štěnice byla zběsile.
– Šéfe!!! Apchi, řekl Intsephalopath a objevil se v díře ze strany ulice.
– Oh, už jsi tady? – Co křičíš? – vyskočil Bedbug. – Rychle, chvála.
– Blablablo, apchi, patron, jsi tady? Myslel jsem, že jsi v domě, tak jsem křičel.
– Proč?
– Tohle, apchi, jsem přinesl…
– Koho?
«Lékárna, apchi,» odpověděl Intsephalopath a místo svého hrnečku se v díře objevila zrzka, zakrytá akné a úhoři, šikmá, modro-červené oči tlapky vesničana a okamžitě se změnila na Arutunovovu tvář.
– No, jak? – zeptal se desátníka.
– Co, jak? – Otila ztuhla tázavě. «Nabízíš mi to?» Jsem ženatý, prosím…
– Ne, kazetu, zadržel jsem ho, apchi, – A Incephalopath strčil Chemika do díry, – plazil se, pojď, tlustý kretén. – Ale on se zasekl se zmíněným místem v ní. Jak se říká: ani tudí ani syýrští. Správně, půl centneru v inzerovaném místě. Takže zadek nevstoupil. Acephalopath zůstal za zdí, vedle chemického zadku na ulici.
– Co udělal? Stejné tření konopí?
– Ne, horší. Zesměšňovat domácí apchi, zvířata. – odpověděl Harutun zpoza zdi.
– Můj dobytek, co chci, pak vytvářím.., fu, vytvářím. – sypání slony, se zavřeným chemikem.
– A co udělal? – dědeček zasáhl.
– Ano, viděl jsem kanec kopyta s motorovou pilou, apchi, sousedy a zavolal. – nahlásil Harutun.
– A co to je? Kdybych chtěl želé maso, – pro omluvu jsem byl uvězněn. – Tak mi přikaz, abych rozřezal celé prase? Navíc v ní stále není dostatek hmotnosti a lednička vyhořela.
– Ano, za tebe by zemřela?! – Překvapený, stojící za Isoldovým manželem a zasmál se.
– Ano, nezemřel bych, říkám vám, provléknu a vyléčím rány a poté zašiji.
«Rybářská šňůra, apchi,» dodal Harutun.
– A co to je?
– A co je zpracováno? zeptal se Klop.
– Moonshine.
– Jo, anestetizováno, apchi, – Harutun se zašklebil. – že prase křičelo pro celou vesnici, kterou se zbavili i narkomani, drogově závislí z konopného niklu. A já, Apchi, jsem je procházel dva dny, bez spánku, bez jestřába, bez Isolda Apchiho, pásky.
– Jaký druh elektrické pásky? zeptal se dědeček.
«No, milý,» zaváhal Harutun a plakal.
– Které ruce jsou v Americe svázané. – Přemýšlel jsem o Isolde.
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.