Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky
dlouho?
– Byl jsem tu šest let a přemýšlel jsem navždy. Smířil jsem se. Plivl na svou kariéru. Vyměnil se za tento nádherný svět, ze kterého nese trus a hovno… Sakra. Zkrátka, co už jsem unavený?
– Ne, když jsem zde bydlel až do poslední doby, kdy jsem sloužil, okresní policisté se změnili jako rukavice.
– A proč?
– Důvody byly různé: pili příliš mnoho, pak se odhodlaně ukradli.
– No, neohrožuje mě to. Jsem uveden mezi svými nadřízenými jako nepiják a prodávající. Řekněte mi něco, mohu dokončit stavbu stodoly před podzimem?
Starý muž prozkoumal budovu, která byla napůl vyrobena z cihel. Sbalené mezery ve zdech byly vyleptány: buď shnilá překližka, pak střešní krytina, pak pytle.
– Můžeš. To vše je třeba vyměnit. Ano, a vaše zdi jsou zastaralé.
– A jak jsou staré?
– Ohhh! Šéfe, ano, pokud si pamatuji, tato budova stála. Tady býval nádvoří nějakého obchodníka. V revoluci říkají, že chytili útěk z červeného peří a tam skončili s celou rodinou.
– Kde?
– Co, kde?
– No, hotovo.
– Ah, tak tady ve stodole. A pak to byl sklad, a po válce – tvrz.
– Zábava. Můžeš to udělat? Samozřejmě se nerozebírejte až do konce. Mlýny jsou stále silné, jsou také kamenné. Stačí je dokončit.
– Pro jemné hodinky nebude fungovat. Navíc potřebujete asistenta a nikoho, alespoň dva. A samozřejmě záloha, pak bude existovat pobídka.
– No, v předstihu budou pěkné hodiny, ale uvidíme. Ale zaplatím, pokud to stojí za to. Jako – dám chervonety, ale ne – soudce dá chervonety. Takže jsme souhlasili. A v učně vám řeknu Idot. Víš to?
– Samozřejmě. Tohle je morálka z Kyzikhstonu. – stařec kysele ztuhl.
– A co?
– Ano, je drogově závislý, budu kurva. – stařec píchl prsty do Adamova jablka.
– A ty?
– Já? Sakra, tohle je klíčový blázen tohoto morona, kterého se řídíme.
– A co vlastně komunikují? je na něj dobrá.
– Ano, nabídl jí další příjem. Pití, samozřejmě.
– U soudu samozřejmě tato slova proti Idotovi nebudete svědčit.
– Držíš mě pro někoho, šéfe. Nejsem fena. Nebyl jsem v zóně a nebudu tančit do tvého dýmky. Lepší čas než kbelík od ruky.
– Ochladit. To jsem já. Co když?
– Rozumím, šéfe.
– A bude Baba Klava schopna pracovat?
– Samozřejmě. Přestože má 65 let, pluhuje jako buldozer. Ale Idot?! Budou problémy.
– Nebudou. Budu ji také přitahovat.
– A peníze jsou stejné pro všechny?
– Vy víc, ale po pěkných hodinách.
– A pokud to uděláme, a nebudeme pracovat na pěkných hodinkách?
– Chirp ode mě odebere a trest není povolen. Hodně práce.
– Ale co se dá stavět?
– Prasátko musí být zvětšeno. Chci mít prasata. No tak, ruce?
Starý muž pokrčil rameny.
– No, pokud za těchto podmínek, tři kusy.
– Jste čtyři a nezapomeňte na tento termín.
«To a to,» zavrtěl hlavou a mžoural na stodolu, «samozřejmě souhlasím.»
– Pak jsme souhlasili. Zaplatíte. Dám vám peníze, ale také vás žádá, že jste je snížili, ropucha?
– Ooooh, já? Do prdele, šéfe, pojďme na to!! – Starý muž se zhluboka nadechl a zapálil si další cigaretu. – Takže jsem jako předák?
– Vypadá to, že.
– A kdy začít?
– A ještě teď řeknu Arutunovi, že to Idota a babička Klavka přinášejí. A tady je Idot.
– Pamatujte na moron, objeví se.
Ve dveřích se objevil Idot.
– No, co jsi přinesl? – Bedbug se obrátil na dítě.
– V hotovosti.
– Kolik?
– Dost pár kousků?
– Dost, ale to není všechno. Pomůžete starému, vysvětlí vám vše.
– K tomu? Oh, šéfe, je netěsný.
– Vytrhnu ti teď oko, odpovím na bazar, čerpat? – a ropucha běžela s vidlemi, kteří nebyli daleko, v Idot.
– Počkej! – Mám vzduchovou pistoli Idota. – Teď budu střílet vejce.
– Ohhh? Máte zbraň?
– Všechno je legální, Head. Otec dal. Tady od takových šneků.
– Nebojíš se? Jste zde zatčeni. Mohu zavolat svému otci? Nebude vás děsit, ale dá vám pipety, budete si to pamatovat na celý život. A kde jsi dostal, že ropucha je plná děr?
– Ano, všichni mluví ve vesnici.
– Co poškrábáš, Kalbitovu tvář. Proč mi neříkej piss v mých očích?
– Takže, uklidni se a pracuj, pokud nechceš problémy… Všechno… Ticho! Řekl jsem: budete pracovat na místě, období!!! – okresní generál Klop Ottila Aligadzhievich křičel na celý dvůr.
– Takže yazh blázen? – překvapený Idot.
– Dobře. Začněme od začátku: Jaký kmen?
– Můj. To znamená, že otec dal.
– Existuje povolení?
– Jsou.
– Podívejte se na to. Ale nezlobili jste se na stát, takže jste najali řidiče traktoru, který bude olízat toto konopí. A ty si s ním vymyslíš termín.
– A tady nebudu. Nebudete dokazovat.
– Nebudu dokazovat? Právě teď na internetu pošlu nahrávku na youtube včerejší konverzace a táta nepomůže.
– Chervonets, přesně? – přidal stařec.
– A zavřete hailo, schmucku! – vyděšený Idot.
– Ticho, ticho. Vidíš, pimpochko? – Ottila ukázala na první úlovek na plotě. – Toto je videokamera. Můžete pozdravit svou rodinu.
Dítě neřeklo nic.
– Toto, pojď za hodinu do pracovního oblečení.
Můžete si přinést otce. Doufám, že bude potěšen, když ví, co dělá jeho nevlastní syn. Dědic! Jeho pověst můžete zničit navždy.
– Není třeba říkat otci. Budu pracovat.
– To je dobré. Na konci uvedení do provozu obdržíte také věže. A řeknete svému otci, že jste si našli práci u mě. Rozumíš?
– Ano.
– Také